Hrob seržanta Grifithe Williamse na hřbitově v Calvery v Qeensu v New Yorku.

Hřbitov Calvery v Qeensu je největším hřbitovem v USA, je tady pohřbeno 3 miliony lidí, při tom Qeens má 2,5 milionů obyvatel.

Jako starého chlapa mě čím dál tím méně zajímá současnost ať jsem kdekoliv, s kavárnami, hamburgery, jednoduše žrádlem všeho druhu, nabídkami pro potěchu žaludku a dalších pomíjivostí, ale neopomenu navštívit hřbitov a zamýšlím se nad osudy mrtvých. Pochopitelně se ničeho nedopátrám. Jenom si říkám, proč ten zemřel tak mlád, proč ona tak hezká a usměvavá, proč, proč.

A jsem na hřbitově Calvery. Nedozírné, až se nedá dohlédnout konce řady žulových památníků, kenotafů, upravených střídmě a jednoduše , jak je u Američanů zvykem, květina a fota zemřelých jenom výjimečně, ty jsou u hrobů Italských jmen, nebo jihoameričanů. Někde americký prapor- to jsou hroby nejčastěji válečných veteránů ve válkách padlých, nebo přeživších a zemřelých věkem-Korea, Vietnam, I. a II. světová válka..
A promluví náhoda. Jdu k hrobu s americkým praporem a fotím. Je to jistý Grifith Williams narozený v roce 1924 a sestřelený nad Norimberkem v bombardéru B 17 D FLYING Fortress, létající pevnosti, 10.září 1944. v 11.hod.dopoledne.

Osudová náhoda. Osud nebyl, tak jako k mnohým, pro tohoto mladíka příznivý. Byl to jeho 25. let, pokud by se s letadlem navrátil, byl by odvelen do USA a jeho mise ukončena. Válka by pro něho skončila. Nestalo se.Co prožívala jeho matka, která svého syna přežila o 49 let, dožila se 101 let a otec který zemřel v roce 198O, dokážou pochopit patrně jenom rodiče, kteří ztratili své děti v tak mladém věku. Tragédie válek, a to od věků, tragdie a nesmyslnost zbytečných ztrát.Jako by nestačily úmrtí mladých, kteří zemřou nemocemi, úrazy atd.

Detaily letu jsem se dozvěděl později z internetu na Ai. Posádku letadla tvořilo 9 členů, z nichž tři přežili, když se jim podařilo s padáky seskočit, byli zajati a ošetřeni v německé nemocnici, a v roce 1945 odletěli do USA. Byl to 2.pilot Basil L. Schafer, poručík Duward J Bare navigátor, těžce raněn ale přežil, později v USA vystudoval elektroinženýrství a dožil se 91 let, zemřel v roce 2013, a Ben N.Howell. Ostaní -I.pilot Charles Fred Mc. Intosch, který měl po letu odjet na 3o denní dovolenou k manželce a dvacetiměsíčnímu synovi, Rav Wilson, Frank Stokes, Karle E.Kolmerer, radista, Ernest Starr a i Grifith Williams jehož hrob jsem navštívil, byli zabiti úderem flaku do motoru letadla. V roce 1945 byli posmrtně repatriování do USA.

Informace od A1 jsou skutečně obdivuhodně přesné, protože jak Angličané tak Američané mají zpracované informace o svých padlých i přeživších. Mají fotografie každého člena posádky letadla, skupinové fotografie, zkoušky které absolvovali, povýšení atd. V tomto případě dokonce uvádějí ulici v Norimberku, kam trosky této létající pevnosti, leteckého kolosu startujícího z letiště ve východní Anglii, dopadly .Byla to ulice Schweinauer strasse. Číslo letu bylo B-17-42-31134. 390. bombardovací skupina, 569 bombardovací peruť.

Jsou k nalezení i informace o K .Kolmererovi, dalšímu zabitému z posádky. Byl stár 28 let, pocházel z Iowy a tam je také pochován na Greenwood Muscatine Iowa. V roce 1943 byla šance přežití amerických posádek nad Německem 20%, v roce 1943 -50%, koncem roku 1944, 80%.Tím se myslí přežití 25 letů potom přeživší letci byli poslání do USA zpět.
Celkem bylo nad Německem zabito 26 000 členů amerických posádek 8.letecké armády, a celkem 79265 členů amerických posádek v rámci Evropy.

Na žulovém hrobě-Grifithe Williamse , jeho matky Jessicy, a otce bylo položeno 6 malých kamínků. Možná jako symbol za šest mrtvých z letadla někým z rodin, možná jenom náhodně. Jeden kamínek jsem si vzal, bude to u mne památka na mrtvé chlapce, kteří se obětovali....