Co tak třeba Mosonmagyovár ??

Starý sapér Vodička by to patrně kvitoval nevrle, ale dárek k vánocům se nemá odmítnout. A pak je to jenom pár hodin vlakem z Brna a tak proč se před koncem života nepodívat na cizí světy.

A co je tam tak zajímavého a proč nám to vlastně cerunka koupila ?? Patrně proto, aby se starým rodičům dostalo občasného zapomnění na bolesti těla a obrodu ducha, byť krátkodobé, v té vlahé vodě voděnce v těchto známých lázních.V hotelu, /nebudu jmenovat/, dělat reklamu je zakázáno, nafasujete bílý župan za protihodnotu 500 korun českých, nebo 25 Eur evropské měny a to je vám vráceno pokud si župan trvale nenecháte. A tak tedy nazout svoje pantofle a v bílém župánku kráčet 300 m, ve slunci i v mrazu , v pohodě, i nepohodě, tedy venkem- jak bůh dá a určí, k těm bazénům velkým i bazénkům malým, s minerální a hlavně teplou vodou cca od 29-38 stupňů C.

V létě a na jaře jsou tady prý davy pánů a paní, teď v zimě je jich podstatně méně.Všechno je to propojeno průchody, bazény jsou kryté i umístěné venku, několik saun, masáže, lehátka s břichatými postaršími pány a dámami. Ty dámy jistě přitahovaly pohledy pánů tak před padesáti lety, nyní snažícími se uchovat alespoň zdání mladosti. Moc se to nedaří.Oběma pohlavím.Ve vodě se baví malé hloučky-pohoda-pohoděnka.Tedy snad. Zaujme dáma s něčím kulatým a vysokým na hlavě, stojí a mluví.Plavat se s tím patrně nedá...Co to je, jsem nepoznal.

A stát se může, jako se stalo mně, že jsem po vyjití s bazénku, celý vlahý a rozněžnělý, nemohl najít svoje trepky, pantofle, i nazul jsem jiné, které tam byly a odkráčel koukat po vejrech. Po půl hodině jsem se vrátil a ejhle, našel pantofle svoje. Ke spokojenosti mé a jistě i ke spokojenosti pána, který dostal svoje pantofle zpět.

Vstup do tohoto bazénu byl možný čtyřmi různými vchody.Vlezl jsem jiným a vylezl také jiným.Proto se stalo co se stalo.

Moje žena si chtěla vysušit plavky v takové odstředivce jakou známe i u nás v plaveckých areálech. I zmáčkla knoflík ... a na štěstí se nic nestalo. Nebyla to odstředivka, ale jakési zařízení kde bylo napsáno maďarsky něco jako.“ha tuzet lát nyomja meg a gombat“ , ale i slovensky vedle, „ mačkajte gombík pri požáre“ čehož si nevšimla.Vidouc to Hercule Poirot, tak by se jistě pousmál a zmínil se o svých „šedých buňkách mozkových“...

Na pokoji se nám večer nějak vypnulo topení.Nezbylo než si pod lehkou pokrývku, vlastně lehkou příliš, navléct alespoň ponožky.Ráno avizo na recepci...“fajv minit“. Fajv minit to nebylo, byly to hodiny dvě.Přišel Maďar, ťuk sem, ťuk tam a cosi maďarsky...nemtudom maďarom ...i vzpomněl jsem si na sapéra Vodičku ze Švejka, který říkal „Maďar za to nemůže že je Maďar“.Ale abych bych spravedlivý -možná , že ten Maďar si říkal .“Ten Čech přece nemůže za to, že je Čech“. Ale topení šlo.

Mosonmagyovár je vskutku úhledné městečko.Čisté ulice, reklamy tak akorát, třeba- pohledná mladice s českým textem“ Nejlepší termální voda v Evropě vás čeká“ - žádná dech beroucí křiklavost, na domech a veřejných budovách žádné klikyháky a čmáranice lidové tvořivosti, jak je vidět často u nás, říčka Magom-Ali-Lajta, kostel panny Marie a svatého Gottharda , na utca Magyár, jak jinak, hrad Ovár, který v roce 1273 dobyl Přemysl Otakar II, potom Turci potom Napoleon, Rakousko -Uhersko až se nakonec dostal k Maďarům. Všecko se to způsobně mlátilo po hlavičkách a jistě tomu konec nebude. Nyní je tam zemědělská univerzita.Několik kovových soch ve městě, patrně významných osobností. Dobré provedení.

Mne zaujala socha mladé pohledné madam v rouše Evině u vlakového nádraží.