Článek jsem sice nedočetl, ale díky, zasmál jsem se dost při čtení jeho začátku.

Asi nejste typ na obchod s koňmi, v tom štěstí pravděpodobně nenajdete, nebo máte špatnou stáj.

Jsem racionální typ, ale i z vlastní zkušenosti se mi zdá, že jsou záhadné věci mezi nebem a zemí, které nechápeme.

1. Např. toto: říkávalo se prý, že dobrý hospodář věděl, že když mu onemocnělo několik koní, tak nestačí koupit nové koně, ale je třeba na jiném místě postavit novou stáj.

2. Nebo toto: měl jsem kdysi auto, s kterým jsem pár let poměrně často havaroval, ne vždy vlastní vinou. Pak mi jej někdo dokonce naboural na parkovišti před budovou, kde jsem pracoval. Řekl jsem to vedoucímu osobního oddělení, byl jsem v práci pojištěn přes kolektivní pojištění. Ten mi řekl, že to auto musím okamžitě prodat a koupit si nové nebo si přes práci vzít auto na leasing. Pracoval mnoho let u nizozemského vojenského letectva a řekl mi, že když piloti s letadlem udělali chybu a dostali se do problémů, že to nebyli vždy stejní piloti ale často stejná letadla. Nevěřil jsem mu, auto jsem neprodal. Když jsem jej za pár let prodal a koupil si nové, tak jsem nehody jíž téměř nikdy neměl. Třeba jsem se naučil jezdit opatrněji a i lépe anticipoval chyby jiných, ale kdoví?

Prostě, každý si musí nalézt to, co se k němu hodí. Jiná možnost je, že vyzařujete to, že je Vás možno podvést. Nemusí jít o něco panaromálního, ale třeba to sdělujete neverbální komunikací. A někteří lidé to zneužívají. Napsal jsem, co si myslím. Neberte to moc vážně. Vždyť je léto a okurková sezóna.

Pokud nejste typ, který si beze studu  od kamaráda nechá zaplatit i za pozdrav, nemáte v podnikání šanci. Zkuste sbírat známky. Třeba na nich zbohatnou Vaše vnoučata.

Já znám několik naprosto slušných lidí, kteří jsou úspěšnými podnikateli. Neslušností si musí vypomáhat ten, kdo na to nemá.

Jistě mi prominete,  fakt jsem se zasmál. Ale ne zle, jízlivě, prostě s pochopením. Vaše zkušenost se sousedovic synkem mi připomněla obdobně dobré sousedské vztahy. Soused si ode mne půjčoval dost často auto - do porodnice, z porodnice, bylo potřeba vytáhnout někoho, kdo spadl autem do škarpy a pod.. Své auto měl věčně rozbité. Nikdy jsem za to nic nechtěl, však on taky nic nenabízel . Benzín jsem neřešil, stál tenkrát 8,-Kčs/litr. Pak jsem jednou nechal po mírné oslavě auto v práci a ejhle, bylo nutné jet do lékárny vzdálené 5km. Soused mne odvezl a když jsem se ze slušnosti zeptal, co jsem dlužen, řekl "dáš mi padesát". Fakt jsem čekal, že řekne "kup flašku" (však jsme jich za roky sousedství vypili dost). No, zaplatil jsem, ale zklamání to bylo. Takže nejste v tom sám.

Já bych to všechno shrnul do jednoho pravidla, které nijak nepojmenuji, protože nevím, od koho pochází:

Nejsmutnější je pohled na blbce, který se pokouší udělat něco mazaného.