A ještě pár slov o cestování v Anglii....

"Když už tady člověk jednou je , má koukat aby byl"-řekl Jan Werich. Tedy poznávejte , koukejte, vstřebávejte, noste ve své mozkovně...

A dávejte pozor. V Anglii se jezdí vlevo, tedy kouknout napřed doprava, angličtí řidiči jsou sice pozorní a ohleduplní, po městě se plouží předepsanou rychlostí-ale- před třiceti lety jsem málem skončil svůj  život, že jsem koukal tam, kam jsem neměl....

Pozor také na ceny vlakových jízdenek-cesta z místa A do místa B může být několikanásobně vyšší podle toho jakého zvolíte vlakového přepravce. Jízdenku rozhodně po vyjití z vlaku nezahazovat. Někdy je třeba projít kontrolou při východu z nádraží různými hejblaty a turnikety, kde jste kontrolováni. A pokud jste už venku, tak tedy "go on", jít kam tě oko a  zvědavost vede, malá města ve střední Anglii mají svůj neokázalý půvab a klid se vám rozhostí v duši....

Z Oakhamu o kterém jsem psal minule je to kousek do Leicesteru, města už podstatně většího s gulášem národností, muslimských maminek s kočárky, lidí mladých a starších, dobře živených, mnohdy příliš dobře, na náměstí je stánek s muslimskou literaturou a arabskými pochutinami a hned vedle socha s hodinami ze 14. století a nějaký zapálený katolík či protestant vyvolávající Krista s neutuchající intenzitou, spojení dvou náboženství nevadí ani muslimům ani křesťanům, jenom se na to vše dívá shovívavě nějaký středověký bojovník právě z té sochy na náměstí. I jdete kousek dál a tam je pár laviček a pár hrobů starých dvě stě let a bojovník anglický král Richard III v plné zbroji a s mečem napřaženým, jen Bůh ví kam a na koho. Ale to mu nepomohlo byl zabit v bitvě u Bosworthu 22.srpna 1485 ve dvouhodinové řeži. Někdy v roce 2012 bylo jeho tělo objeveno v bývalém převorství Gray Friars zcela náhodně a překvapivě, pečlivě zkoumáno, byla u něho zjištěna skoliosa a dva smrtelné údery- a pak v roce 2015 slavnostně pohřbeno v leicesterské katedrále, s pompou, slušností a s úctou k tradici, jak to umí Angličané. Jestli to byl darebák a špína chlap, či člověk zbožný a lidem přející se neví doposud.

Bohužel katedrála je opravována a  uzavřena, tak tedy kroky musí vést jinam. A kam jinam než na okraj náměstí a pokusit se dostat a obdivovat další z anglických kostelů. Zase neúspěch -zavřeno- tak tedy pár fotografií velkých kamenných hřbitovních hrobů- William Johnson, zemřelý v roce 1838 ve stáří 86 let a jeho žena Ruth zemřelá ve stáří 76 let. A pak ještě kouknout na takového nenápadného pána s kufrem v pravici. Je to   socha Thomase Cooka, zakladatele první cestovní kanceláře, který zemřel v Leicesteru v roce 1892.A protože nic není věčné i  tato slavná cestovka zanikla a zbankrotovala v roce 2019.Socha toho pána je hned u vlakového nádraží, tedy otevřít okna do světa, i když už ne s Thomasem Cookem.

Vlak zpět do Oakhamu, kde se tak krásně bydlí, jede 26 minut, ale mne čeká poněkud zapšklá nálada zbytku rodiny, američtí kluci prohráli fotbal s Iry a jako všude na světě se fotbalová prohra bere hodně vážně, skoro jako neštěstí. A následuje ještě jedna věc podstatně vážnější. Třináctiletý americký bouřlivák se vyjádřil o irském protihráči, černochovi, jako o negrovi. I padla kosa na kámen. Byl vyloučen do konce zápasu, musel si sbalit svoje saky vaky a byl okamžitě poslán zpět do USA na náklady jeho rodiny. Američané jsou nekompromisní.