O krysařích

Řetěz pohádek o princezně Andree, díl třináctý Minule Andrea něco slíbila velkému množství lidí. A tentokrát se přesvědčíme, že jí nedělá žádný problém svému slovu dostát. Zvlášť když po jejím boku stojí ten správný společník.

Minule Andrea něco slíbila velkému množství lidí. A tentokrát se přesvědčíme, že jí nedělá žádný problém svému slovu dostát. Zvlášť když po jejím boku stojí ten správný společník.

Farmář se tvářil nasupeně. Nikoho neočekával, a na nezvané návštěvy se nasupil vždy. Obzvláště když suverénně bušili na hlavní dveře. Obvykle to znamenalo, že musí doplatit nějaké daně, na které zapomněl, a tučné penále k tomu. Mladý pár na prahu na výběrčí daní nevypadal, ale jejich ponuré černé šaty nevěstily nic dobrého.

„Kdo umřel?“

„Nevíme o nikom,“ zazubila se ona, „nechtěl byste se zbavit krys, potkanů, myší, rejsků a podobné havěti?“

Farmáře napadlo, že tihle hosté mu nic zlého nenesou, ale zůstal obezřetný.

„Což o to, neurazilo by mne, kdyby ty potvory odtáhly jinam, klidně i do věčných lovišť. Ale taky co by to stálo?“

„Vzali bychom si trakař zeleniny, dva, nebo raději tři džbány vody a košík lískových oříšků,“ vypočítával ten mladík.

Farmář se zamračil, ti dva mu evidentně hodlají odvézt všechnu zeleninu ze zahrady. Na druhou stranu, hlodavci páchali větší škody, takže by se to asi vyplatilo. Pokusil se smlouvat, ale dvojice měla evidentně jasno v tom, co za své služby chce. Jestli prý nemá zájem, stačí to říct, nabídnou to sousedovi. Sebejistota sedláka přesvědčila, ale trval na tom, že neplatí předem. Dostalo se mu odpovědi, že o se po něm vůbec nechce. Tak si plácli.

Pár měl nezvyklou deratizační metodu. Otevřeli bránu, ona se opřela o sloupek a vytáhla lesklou hůlku. On se postavil doprostřed dvora a něco nesrozumitelného vykřikoval. A pak to začalo. Hlodavci se hrnuli odevšad. Z domu i stájí, ze sýpky i z polí, ze zahrady i z chléva. Chvíli jim trvalo, než se shromáždily, statek patřil k těm menším, leč pořád zabíral kus země, a myší nohy dělají jen malé krůčky. Ale když se to všechno zastavilo před mladíkem, farmář nepochyboval, že žádná nechybí. Ten potulný mág podivnému stádu poručil a ono spořádaně vykročilo z vrat. Když procházelo, dívka mávala ležérně hůlkou a hlodavci se měnili koně a lidi, kteří je vedli. Nejprve v plnokrevníky knížecích kočárů a zdobené lokaje, později obyčejné koně a chlapíky oblečené jako sám statkář, a na závěr v hornické herky a umazané nádeníky. Farmář nevěřil svým očím a čelist mu poklesla. Navykl si se s různými potulnými pracovníky, dráteníky a podobně handrkovat se o odměně za už odvedenou práci. Ale dnes mu to ani nepřišlo na mysl. Jestli umí měnit myši v lidi, mohou to zvládnout i obráceně. Kdyby si krom zeleniny naložili i pytle s obilím, nábytek, nebo i některého z nádeníků či nějakou děvečku, on by se neodvážil protestovat. Ti čarodějové toho ovšem nezneužili. Naplnili si tři džbány, nechali si nasypat košík oříšků, a on to udělal vrchovatě. Pak se dali do nakládání zeleniny. Nejprve tři velké dýně, polovina letošní úrody. Pak tři okurky, to už tak nebolelo. Poprosili o košík, ať se jim nerozmačkají rajčata. Vyhověl jim, a oni do něj vložili tři červené koule a tři bílé hlavičky česneku. Když sbírali trojici žlutých paprik, všimli si rostlinky lilku s jejími černými plody.

„Tuhle zeleninu neznám.“

„Vzácnost, kterou jsem sehnal za spoustu peněz a se spoustou štěstí,“ informoval je prosebným hlasem. Dívka si jeden uřízla. Pak vzala do jedné ruky dva džbány, do druhé džbán a košík, její společník se opřel do trakaře a následováni svou kavalérií odešli.

Na louce zamávala čarodějka Andrea nad oříšky hůlkou a každé z urozených dívek podala jeden. Tři v něm našly rudé šaty s rubíny, tři zelené se smaragdy, tři zlaté s penízky, tři bílé s diamanty a tři oranžové s granáty. Pak hůlku strčila do všech tří džbánů a vyzvala šlechtice, aby se opláchli. Najednou se svým oděním hodili do páru ke svým dívkám. Pak Andrea proměnila zeleninu v kočáry. Sluhové do nich zapřahali koně a zaujali místa na kozlíku a vzadu za kočárem. Muzikanti naložili na nákladní koně všechny nástroje a jejich kolegyně mezitím vyloupaly ze zbytku oříšků vzácné šaty. Ty rovněž putovaly na nákladní koně. Pak se hudebníci obou pohlaví vyšvihli na jízdní koně, honorace nastoupila do kočárů a procesí vyrazilo k hradu. Zastavili u jednoho statku a nechali tam trakař, dva košíky a tři džbány. Potom už se nikde nezdržovali.

No ano, Andrea se konečně vrací domů. Něco si o jejím návratu povíme, protože i z něj vzejde ledasco zajímavého. Ale až zítra. Dobrou noc