Paříž - hlavní město Francie, perla na Seině, město zamilovaných, kulturní metropole, nádherné a okouzlující město, na jejíž poznání jsou tři či čtyři dny málo. Paříž je tajuplná, plná překvapení a nečekaných momentů, velmi hektická, ale přitom všem vám život zde přijde naprosto přirozený, zaběhnutý ve svých kolejích. Každý si jistě vybaví při slovu Paříž krasavici Eiffelovu věž a z dáli mu do uší příjemně zní šansony Edith Piaf. Pohodu a klid si člověk může vychutnat v jedné s z několik stovek či možná tisícovek kavárniček, které jsou rozsety po celé Paříži, zejména v centru. Člověk se na chvíli zastaví a vsává do sebe příjemnou atmosféru.
Pařížská kráska...Martin Kozák
Mezi nejproslulejší pařížské památky zajisté patří již zmíněná architektonická památka Gustava Eiffela, dále desítky muzeí (nejznámější samozřejmě Louvre, Orsay a mnoho jiných), galerií, divadel a kostelů, zahrad či jiných ať už historických, kulturních a nebo architektonických památek.
Při návštěvě Paříže je velice výhodné ubytování v centru, zejména díky lepší dostupnosti památek, a to i na pěší vzdálenost, a člověk si tak lépe vychutná i atmosféru francouzské metropole. Když člověk bydlí mimo vnitřní Paříž, prodraží se mu tak tím jízdné.
Kdo chce jet do Paříže opravdu jen poznávat památky a chodit po muzeích (přičemž na to ale dva ani čtyři dny nestačí), vyplatí se mu koupit si Carte Musées neboli Paris Museum Pass, na dva, čtyři či šest dní a využít volné vstupy do většiny muzeí či jiných památek. Je to ale opravdu po toho, kdo bude „lítat“ od jednoho muzea ke druhému a každé jen prolítne. Jinak se mu tato „permanentka“ nevyplatí.
Pro turistické cesty je výhodné koupit si Carnet neboli 10 jízdenek - na metro, autobus či RER, které platí ale pouze v centru města, za 11,40 Euro (jedna jízdenka stojí 1,60 Euro). Jezdit se dá tak dlouho, dokud z určitého dopravního prostředku nevystoupíte, respektive jakmile opustíte „placenou zónu“ (v metru lze tedy jezdit celý den a různě přestupovat, pokud ale neprojdete „vstupními a výstupními dveřmi“ metra, v autobusu to platí pouze pro jednu jednosměrnou a nepřestupní jízdu).
1. den
V ranních hodinách přílet do Paříže na jižní letiště Orly a nebo na letiště na sever od centra na Charles de Gaulle. Do centra se člověk dostane autobusem (Roissybus či Orlybus), který je o něco levnější než RER (vlaky), nebo taxíkem, který je ale velmi drahý. Nejvhodnější je dopoledne projít si centrum jen tak podle mapy, jelikož do některých muzeí nelze jít s většími zavazadly. Většina hotelů už ale nabízí možnost nechat si do odpoledne (večera), než bude pro návštěvníky připraven pokoj, svá zavazadla ve vstupní hale u recepce a jít tak volně již „dýchat“ Paříž.
Počátek trasy bude vždy od náměstí Place de la République, či zastávka metra République.
Od náměstí Place de la République směrem do centra se ocitneme ve čtvrti Marais (bažiny). Čtvrť se spoustou paláců a klikatých uliček návštěvníky láká na prohlídku několika muzeí – Picassovo muzeum v městském paláci Hotel Salé, kde se nachází přes 3400 Picassových děl (splátka dědické dani – darování uměleckých děl francouzskému státu) a několik děl jeho „inspirátorů“ – Renoira, Cézanne či Rousseau.[1], muzeum kuriozit a kouzelnictví, muzeum listin, které psaly francouzskou historii, v zahradách St. Aignan navštívit muzeum hraček (porcelánové panenky či modelky Barbie) a muzeum umění a historie Judaismu, muzeum historických řemesel, muzeum lovectví a přírody. Můžeme se také zajít podívat do národního archivu či do historické knihovny města Paříže. Odpočinek si můžeme užít na náměstí Place des Vosges (Place Royale), kde se pořádaly významné historické turnaje.
Hlavním centrem čtvrti Marais je Centre National d´Art et de Culture Georges Pompidou, které bylo otevřeno v roce 1977. Některými je tato stavba označována za monstrum či utopistickou rafinérii, druzí v ní vidí obrovský přínos pro Paříž jako pro nositelku moderního umění v 21. století. Budova je zkonstruována ze skla a oceli a nejvíce je pozoruhodná tím, že všechny nosné části, instalační kanály, potrubí, schodiště či výtahy nejsou v „tělu“ budovy, ale obepínají ji. Jedná se tedy o kulturní centrum, která má sloužit pro prezentaci všelijakého umění. V nejvyšších patrech je pak muzeum moderního umění, jehož část expozice se každý rok a půl mění, dalšími částmi jsou pak další vystavovací prostory, knihovna, kino, divadlo a pořádají se zde i různé konference. Vedle hlavní budovy lze najít fontánu s dvěma druhy plastik – pestrobarevné plastiky pařížské umělkyně Niki de Saint-Phalle, které zaujmou zejména děti a černé (depresivní) postavy švýcarského sochaře Jeana Tinguelyho.[2]
Hôtel de Ville - nádherná renesanční stavba s bohatou plastickou výzdobou stojí na místě bývalé radnice, na radničním náměstí. V současné době je zde výstava o práci Gustava Eiffela.
Další významnou památkou je věž Saint-Jacques, která ční v parku vedle náměstí Place du Châtelet již skoro 500 let a v minulosti se stala poutním místem při cestě do Santiaga di Compostela. Zde na náměstí můžeme obohatit i náš kulturní život a to hned ve dvou divadlech – muzikálové divadlo Théâtre Musical de Paris a Théâtre de la Ville.
Po překročení řeky Seiny se již dostáváme na ostrov Ile de la Cité, první sídlo keltského kmene Parisiů. Ostrovu dominuje Justiční palác se Sainte-Chapelle, Consiergerie, katedrála Notre Dame a nemocnice Hôtel-Dieu. Dnešní Palais de Justice bylo v minulosti středověkou královskou rezidencí s několika nádhernými a honosnými sály. Sainte-Chapelle se skládá ze dvou kaplí – dolní pro nižší šlechtu, je menší a tmavší a skrzní je vstup do horní kaple, která sloužila vyšší šlechtě, královské rodině a jejímu dvoru a pro uchování svatých relikvií. Křížová žebrová klenba je poseta hvězdami a pozoruhodná jsou i vysoká okna kaple, na kterých jsou barevně vymalovány biblické scény. Podnázev, který se pro budovu Consigerie používá mluví za vše - předpokoj pro gilotinu. Tento palác od 14. století zastával funkci státního vězení a éra poprav zde byla „populární“ zejména za Velké francouzské revoluce.[3] Mistrné dílo gotiky, katedrála Notre Dame stojí na tomto ostrově už více jak 800 let, stavba známá také z románu Victora Huga – Zvoník od Matky boží. Sama katedrála by vydala na samostatnou studii, proto zde bude zmínka pouze o některých částech, kterých by si měl návštěvník určitě všimnout - dvě věže, přičemž na jednu je umožněn přístup, hlavní fasáda s portálem Sv. Anny a Mariánským portálem, Královská galerie s kopiemi soch Judajských králů. Celý vnitřek katedrály na návštěvníka dýchne nepopsatelným mystičnem a nádhernou atmosférou, která je dokreslena desítkami plápolajících svíček. I kdyby člověk nechtěl, tak se do této atmosféry ponoří a začne si ji vychutnávat a jistě ho to donutí zapřemýšlet. Za zmínku stojí i jedny z největších francouzských varhan či klenotnice se svatými relikviemi, která měla být původně v Consiergerie.[4] Celý ostrov byl na popud kardinála Richelieuho mostem spojen s ostrovem Ile Saint-Louis.[5]
Cesta podél Seiny, po okraji Latinské čtvrti je velmi příjemná, jelikož Pařížané se snaží dopravu z břehů tohoto toku odklonit a jeho břehy upravit pro odpočinek a zábavu. Další zastávkou při poznávání památek hlavního města Francie je Institut du Monde Arabe, který naskýtá náhled do kultury a historie islámských zemí. Pro milovníky mineralogie je muzeum v budově hned vedle. Obě budovy jsou v komplexu jedné z mnoha pařížských univerzit a za ní se nachází krásný park – zahrady – Jardin des Plantes. Nachází se zde obrovská sbírka rostlin s několik desítkami chráněných druhů, ale také divoká zvířata. Pro přírodovědce je zde učiněný ráj – Národní muzeum historie přírody – galerie dějin evoluce (s tisíci exponátů od hmyzu a králů až po slony či lední medvědy), galerie mineralogie, geologie a paleobotaniky, galerie paleontologie (kopie dinosaurů) a galerie entomologie.
„Je to povstání?“ „Ne, sire, to je revoluce!“ Stojíme na náměstí Place de la Bastille, kde ale po slavném symbolu absolutismu není vidu ani slechu. V době Velké francouzské revoluce bylo vězení zbouráno. Dobytí Bastily bylo symbolem boje za nezávislost a svobodu a proto se na výročí dne dobytí slavného vězení 14. července pořádají každoročně velké oslavy. Dominantou náměstí je sloup Červencové revoluce s pozlacenou sochou svobody a nově postavená národní Opera. Ve čtvrti Bastille se také nacházejí taneční paláce a známé módní značky.
Odtud metrem přímo na návrší Montmartre, jelikož ta správná atmosféra zde panuje až navečer, kdy se uličky zaplní nejen turisty, ale i „domácími“. Dominantou celého okolí, ale i centra Paříže, samozřejmě spolu s Eiffelovou věží, je bazilika Sacré-Coeur de Montmartre, z dálky vyhlížející jako orientální mešita. Výhled na celou Paříž je okouzlující. Stavba je „chrámem smíření“ po bojích v letech 1870 – 1871 a byla postavena v byzantském slohu, což dokládají kopule s věžičkou. Vnitřní výzdoba není tak mohutná a ohromující jako v katedrále Notre Dame, ale přesto světla svíček či zlatá mozaika na presbytáři zobrazující Ježíše Krista působí svou osobitou atmosférou.[6] Pár uliček vedle baziliky je proslulé „malířské náměstí“ – Place de Tertre, kde to voní nejen malířskými barvami, ale také horkým kafem a proslulými „palačinkami“ Crêpe Suzette a Musée de Montmartre, bývalý ateliér Renoira, Bernarda či Deacourta. Úzkými a tichými uličkami se čověk dostane zpět „dolů“ do víru dění. Svou tajemnost má ve večerních hodinách i hřbitov pod Montmartrem, kde „odpočívá“ několik slavných osobností – Edgar Degas, Jacques Offenbach, aj.[7] Tato část Paříže je také známá mnoha kabarety a kluby, mezi nejznámější patří Moulin Rouge. Procházka židovskou čtvrtí nás zavede zpět na náměstí Republiky.
Kam zajít a co navštívit v Paříži druhý den? Zase příště...
více fotek na http://martinkozak.blog.idnes.cz/c/61481/Pariz-turisticka-fotoblog.html
[1] Cestovní průvodce Baedeker - Paříž, s. 251.
[2] Tamtéž, s. 175 – 178.
[3] Tamtéž, s. 182.
[4] Tamtéž, s. 253 – 260.
[5] Tamtéž, s. 195 – 196.
[6] Tamtéž, s. 278 – 279.
[7] Tamtéž, s. 229 – 235.
