Přeju Ti...

Holešovická tržnice se sobotního večera, pár minut po osmé hodině, rozezněla prvními tóny kytar a davem se začal prodírat „Hlas“. „Dobrý večer tady na baru i vám ostatním. Jéé, na dnešní večer jste si připravili moc pěkná záda, opravdu hezká.“ 

Nově vznikající prostor Jatka 78 v holešovickém areálu, jehož hlavní myšlenkou je sloužit nezávislému a experimentálnímu umění přivítal vynikajícího českého muzikanta, zpěváka a kytaristu, „tanečníka“ a baviče, … všestranného umělce se vším všudy, Tomáše Kluse. A ten se s tím hned od začátku „nepáral“ a nasadil pěkně zostra: „Dneska to budou jatka!!! Vítejte na zahájení turné „Přeju Ti“…“.

Fanoušky, zejména fanynky, hned Tomáš první písní naladil na tu správnou notu… „Dnes v noci, jsem ze spaní křičela tvoje jméno…“, když se jednohlasně davem nesla Nina. Z mého pohledu trošku zklamání, když největší pecka, a jedna ze srdcovek, přišla hned na úvod. Člověk se ještě nestačí moc vzpamatovat, v jakém časoprostoru že se to nachází, ale na druhou stranu, dav se hned ze začátku uklidnil, zformoval a nastavil na tu správnou „provozní teplotu“.

„Dobrý večer milí jateční přátelé, jak se máte? Říkejte, co si přejete nahlas a my vám to splníme. Jen doufám, že to dneska nakonec nebude porážka.“ Tomáš si na začátku vystoupení s názvem prostoru, v němž se koncert odehrával, opravdu pěkně vyhrál a vtipně to několikrát do svých proslovů zakomponoval.

Druhá skladba už měla už pořádné grády, Pan Toffel a Jirky kytarové sólo, dav vyburcovalo, následoval výbuch energie a Tomášův horlivý, velmi emotivní (klasický) proslov o špatnosti celého systému, spolu s Da.Muklovým mečem.

„A protože přání se mají plnit, kdo si s námi přeje zazpívat na pódiu?“ A tak Marie zazněla v netradičním podání čtyř slečen na pódiu, zatímco Tomáš se ztratil v davu, ale zároveň i v textu písně. Jak vtipně poznamenal: „Teprve začátek koncertu a já už jsem ztracen. Ale tady dole, mezi lidmi, tady se mi líbí, tady asi zůstanu.“ 

„Zastav se, čas nikam nespěchá, jen rozum nutí ho k běhu… Ničeho nelituj, život co máš je tvůj, žij a měj rád co je… Přes všechny pochyby život je krásný…“ Buď a zůstaň Napojen. Skladba, která mluví za vše, bez zbytečných slov. Úžasná melodie doplněná bravurním textem. Jen kdyby se tím všichni na světě řídili, hned by bylo o něco lépe a život by byl „lepší“. Pilotní píseň z nejnovějšího alba vystřídala jedna z nejstarších věcí, kterou, jak Tomáš sám poznamenal, psal v období samoty, a proto ji také na pódiu odehrál osamocen. Dopis byl „rozšířen“ o první z mnoha večerních improvizací. Tomášova hra se slovy je naprosto dokonalá. Do poznámek jsem si jen napsala: „boží“! Jinak to nejde popsat. Ten člověk už musí myslet ve verších, jedna perla za druhou, zároveň hbitě kmitá prsty na strunách, do toho tancuje, směje se, raduje ze života. Neuvěřitelné. Ta energie, která z něj sálá, ta radost a pohoda vás musí nakazit a naplňovat a obohacovat vás s každým okamžikem více a více.

Tomáš se občas nechává moc unést atmosférou a dostává se do „mimoreality“. Aby vše bylo v neustálé harmonii a rovnováze, na pódiu se bezvadně doplňuje se svým parťákem, s vynikajícím kytaristou Jirkou Kučerovským. V průběhu celého koncertu po sobě hází vtípky a jeden ze druhého si perfektně umí udělat legraci. A tak ještě než rozjede Jirka Oblomova, Tomáš mu vysekne poklonu: „Jirko, ty když mluvíš, tak jsi jak kniha. Jen zaklapnout.“ Čiší z nich neuvěřitelná souhra. Vyladěnost a naladěnost všech členů kapely  na stejnou vlnu je obdivu a závidění hodná. Vše šlape jako hodinky, potěšení nechat se unášet jejich muzicírováním.

„A teď zase z jiného soudku. Ale nenechte se zmást, o žádné nádoby tu dnes večer nejde“ aneb Jirkovi trefné poznámky. „Názory na pravdu se liší, většina z nich je lež… Odpouštěj totiž a udělej se šťastným, sám sobě i všem, co chtěli tě mít v moci…“ Ty, člověk, který Procit… Tomášův postoj k válkám a násilí je známý, snaží se mír šířit i v textech svých písních, ať už je to o historii – Malčik a nebo se vztahuje k situaci dnešních dnů - ZmrZlým. „Ne, ne , ne , ne, ne, ne…. NE říkám všem těmhle ubohým válkám…“ „Proč je válka, když každý kolem mě, koho se zeptám, chce mír. Násilí nikdy nic nevyřešilo a nevyřeší.“ Všichni to vědí, ale nikdo nic pro to nedělá. A tak násilí dál vládne světu. Jedna válka vyvolá jen další a svět pomalu se pomalu vydá na cestu do záhu(d)by.   

Před pražským koncertem jarního turné proběhlo „vypuštění k životu“ klipu „Přeju Ti“ a Tomáš fanoušky přes facebookové stránky vyzíval, aby si každý nachystal své přání, o které se podělí s ostatními. A jelikož přání není nikdy dost, píseň si fanoušci mohli poslechnout zároveň s promítáním nového videoklipu a následně pak vychutnávat ještě v živém podání. Během „živé verze“ Přeju Ti davem kolovaly papírky s přáními. Ne na všechny se ale na konci přání dostalo, a tak aby to nikomu nebylo líto, pro „ochudilce“ stvořil Tomáš z fleku novou píseň, jak sám nazval - tklivý žalm. Jeho improvizační schopnosti se dají přirovnat ke genialitě. Neskutečné, co tento člověk  s kytarou předvádí. Chapeua bas! Pouze slova obdivu, chvály, respektu, nadšení,…   

„Jsi krásná. Bože jsi krásná.“ Každá slečna se v tu chvíli stala Panenkou, posléze naplněnou Pocity - „Z posledních pocitů, poskládám ještě jednu úžasnou chvíli… Stala ses do noci, z ničeho nic moje platonická láska…“. A celá „umělecká hala“ zpívá se svým oblíbencem a bouří. „Nebudu vám lhát, našel sem pravdu v chlastu…  a tak si (mladý kluk) stvořil vlastní svět.“ První píseň mapuje Tomášovu lidskou a uměleckou proměnu, a opět ho posouvá v jeho tvorbě kousek dál.

Jelikož politické satiry není nikdy dost, následuje nedávno publikovaný videoklip k písni Noe a kluci hrají a zpívají ve zvířecích maskách – představuje se vám kapela Divá zvěř, aneb prase, pták, zajíc. Z alba Proměnamě jako další zaznívá melancholická Nezapomínej, vystřídavší Žezlem, kterou doplňuje akrobatické vystoupení dvou slečen v zavěšených kruzích. Tomáš si k tomu ještě střihne bravurní taneční sólo, svého „mořského koníka“. Po něm ale musí následovat „vydýchávací pauza“. Jirka se tak zabavuje hraním sólového partu z „Taneční“ a Tomáše vyprovokuje k zasednutí za bubny. Je zoufalé zkoušet je nemilovat!!!   

Nevěřte koblihám, nenechme se potáhnout černým suknem, ať nám nevládne žádný Žabí král! Poté už ale přichází opět živost a elán, „nebojím se to říci, píseň trsavá“, a do všech stran se rozléhá Amores Perros. A dál přikládáme pod kotle. I ze vztahu, který nevyšel, může vzniknout něco dobrého, o tom nás přesvědčí  Sibyla. V sále to vře. To nejen díky skvělé muzice a perfektní koncertní atmosféře, ale zejména „saunovému“ vzduchu – „Kyslík se odstěhoval do Humpolce. Tak jsme si dneska užili takovou bikram session, ale někdy je fajn zpotit se takhle hezky ve skupině “.  

„Všechno má svůj konec, a tak nám dovolte zakončit… Jsem, tady jsem a pořád jsem to já…“ Píseň, která je dokonalá sama o sobě a nepotřebuje žádné komentování. Nechce se věřit, že už to jsou dvě hodiny, kdy tito čtyři vynikající muzikanti přišli na pódium, aby nám (roz)dali kousek sebe. „Miluji vás z celého svého srdce, děkuji za inspiraci, kterou mi přinášíte, jste skvělí lidé. A když vám někdo bude tvrdit něco jiného, pošlete ho za mnou…!“ Fanoušci ale nechtěli ještě kluky pustit… A čím jiným ukončit, než mise:milujeme – Tamaře. „Ahoj, mějte se krásně, mějte se rádi, mějte se pohromadě…“

...Jsem VeSmíru…Navěky Napojen(a)…Do Nebe…Mimoralitu…Čas…Až… Ledaco…Pocity…Procit...Podlehnutí… Pořád ta samá Nenávratná Jednoduchá Láska…Neklid…Chybíš mi…Nezapomínej…

Přeju Ti... jen to dobré, buď stále šťastný...a díky za to, že jsi...!!!

http://www.tomasklus.cz/koncerty/