Michaelo, už Vaše dřívější blogy naznačovaly, že jsme tak nějak naladěny na stejnou notu. A ejhle, Vodnářka! A je to jasné.

Za tenhle blog velmi děkuji. Moje stručné a možná zjednodušené je, že příroda už nás má dost, tak s námi trochu zatřepala, a dává nám šanci, abysme se vzpamatovali. Otázka je, jestli to bude stačit.

Dobrý den Marie, mám také pocit, že jsme na stejné vlně. Vy jste taky ta "divná" Vodnářka?

Ano, taky cítím, že nás lidí, má planeta plné zuby. Ale je pozitivní, že nám stále dává šanci to napravit, stále další a další upozornění. Ale my to ne a ne pochopit...

Paní Seibertová,

jako typický Vodnář Vám, Vodnářce, naprosto rozumím a velmi Váš článek oceňuji.

Tuším, že Vás někteří budou kritizovat, a to především za bod 9 a 10. Ale máte naprostou pravdu - ŽÍT, a ne přežívat! Platí to obecně, tedy nejen pro starší ročníky, kam patřím už nějaký ten čas také já. Život je o kvalitě a vnitřní naplněnosti, ne o počtu let, kterých se dožijeme.

Děkuji za výborný článek, kterým jdete do podstaty a na nic si nehrajete.

Karma

P.S. Předpokládám, že budu mínusován těmi, kteří nepochopili ani Váš článek, ani můj příspěvek. Ale je mi to srdečně jedno.

Děkuji za vaše krásná slova. :) Na mínusy kašleme, jsme Vodnáři. :) díky