Vzpomínka na Řím, věčné město, kam se budete chtít vrátit! 1 část.
Koloseum, ŘímFoto: Michaela Navrátilová
Je to už pět let, co jsme byly s kamarádkami na dovolené v Itálii, na Palmové riviéře v letovisku Martinsicuro, kde nás sice moře zrovna nenadchlo, za to však pláž byla krásná a písčitá, což byla docela příjemná změna po chorvatských oblázkových a kamenných plážích. Počasí nám vyšlo parádní a noční život tady byl skvělý, rušná palmová promenáda, ulice plné lidí, skvělé bary, pravá italská pizza, výtečné koktejly. A když nám delegátka na první informační schůzce vyjmenovala výlety, které nám cestovní kancelář nabízela, okamžitě jsem věděla, kam chci jet.
O Římě se říká: vidět Řím a zemřít. Není ale třeba brát to doslova…
Celodenní výlet d Říma stál sice bezmála 50 Euro, ale ani to nás neodradilo. Nemohla jsem se dočkat, večer před odjezdem jsem ještě zkontrolovala baterii v kameře i ve fotoaparátu, prostě nic nesmělo být ponecháno náhodě. Miluju cestování a hlavně poznávání, a Řím pro mě znamenal další významný bod na mapě Evropy, kde si značím místa, která už jsem navštívila.
Vstávat na dovolené o půl šesté ráno sice není zrovna můj šálek kávy, ale zvládly jsme to všechny a vyrazily jsme z hotelu na stanovené místo, odkud nás autobus odvezl napříč Itálií do Říma.
Cesta byla po ránu docela únavná, vzpomínám si, že jsem chtěla koukat z okna a sledovat krásnou hornatou krajinu, kterou jsme projížděli, ale tento nápad mi vydržel jen asi prvních dvacet minut jízdy a pak mě přemohl spánek. Cesta do Říma trvala něco přes dvě hodiny, potom ještě nějakou chvíli než jsme dorazili k místu nedaleko Kolosea, kde autobus konečně zastavil. Bylo zhruba půl deváté a náš výlet právě začal.
No začal, ještě jsme museli počkat na další skupinu českých turistů, kteří se k nám připojili, potom nám naše průvodkyně rozdala sluchátka a asi po půl hodině přešlapování z místa na místo v šíleném čtyřicetistupňovém vedru na přímém slunci jsme konečně vyrazili ke Koloseu.
Byla jsem v sedmém nebi.
Koloseum, jeden z nejvelkolepějších divů římské civilizace, obrovský amfiteátr, jehož stavbu zahájil císař Vespasianus už v roce 72 po Kristu, a stavbu dokončil jeho syn Titus v roce 80. A stojí zde dodnes jako připomínka dávných časů a bere nám turistům dech. Mrzelo mě, že jsme nemohli dovnitř, bohužel to nebylo součástí naší výpravy, nebylo by to v nabitém dni možné stihnout, a tak jsme od Kolosea vykročili kolem Konstantinova oblouku a pokračovali jsme po třídě Imperiali kolem Fora Romana.
Forum Romanum je úžasný soubor památek, a přestože dnes jsou to všechno ruiny, tak vězte, že na těchto místech se odehrávaly důležité i běžné události politického ale i společenského života ve městě. Nacházejí se zde pozůstatky velkolepých chrámů, například Saturnův chrám, Romulův chrám, Chrám Kastora a Polluxe, prochází tudy Posvátná cesta, a možná je Vám známý též Titův oblouk či pahorek Palatin. Nám vše průvodkyně ukazovala jen z dálky, od cesty lemující Forum Romanum, protože návštěva samotného Fora Romana by se v jednodenním výletu Římem též nedala stihnout, což mě začínalo utvrzovat v tom, že Řím bych chtěla někdy navštívit znova, a rozhodně na déle než jeden den.
A tak jsme šly dál. Na náměstí Piazza Venezia jsme zůstaly ohromeně zírat na monumentální stavbu před námi, velkolepý bělostný mramorový pomník věnovaný králi Vittoriu Emanuelovi II., zvaný též Vittoriano. Pomník je postaven na úpatí Kapitolu a na vrcholcích ho zdobí dvě obrovská čtyřspřeží s okřídlenými bohyněmi Vítězství, která jsou z tmavého bronzu, což tvoří dokonalý kontrast s bělostnou stavbou Vittoriana. Obě čtyřspřeží realizovali v roce 1908 Carlo Fontana a Paolo Bartolini a velký pomník projektoval Giuseppe Sacconi (1885-1911), a je skutečně impozantně zasazen v srdci Říma. Když jsme vystoupaly nahoru po schodišti, z vrchu se nám jako na dlani nabídl výhled na nekonečný Řím.
Následovali jsme naši průvodkyni a sešli jsme na druhou stranu pomníku dolů po schodech a ocitli jsme se před náměstím Kapitolu, projektovaném Michelangelem. Už v dávných dobách byl Kapitol důležitým místem, které bylo zasvěceno bohům antického Říma. Dnes je zde sídlo primátora a správy hlavního města. Na Kapitol se vystupuje po impozantním schodišti, které se nazývá Cordonata. Samotné schodiště bylo realizováno podle projektu Michelangela Buonarrotiho, a slavnostně po tomto schodišti stoupal císař Karel V. v roce 1536. Zadní část náměstí uzavírá Senátorský palác a schodiště k němu vedoucí a fontána jsou dílem již zmíněného Michelangela. My jsme přišli na náměstí z horní strany, od Vittoriana, takže jsme pokračovali dál dolů po schodišti Cordonata a nabrali jsme směr ke světoznámé a nádherné fontáně Di Trevi, kde jsme se na chvíli zastavili.
Nutno dodat, že fontána byla doslova v obležení lidí. Někoho, kdo nemá rád davy, to možná odradí, a já jsem se tady také necítila moc dobře, ale pokud budete mít podobné pocity, zkuste je překovat, protože pohled na tuto fontánu stojí rozhodně za to. Je tak nádherná, že se to nedá ani popsat, a ačkoliv Řím je fontánami doslova posetý, tahle je jedinečná a rozhodně nejkrásnější. Zaposlouchejte se chvíli do zurčení padající vody a vyposlechněte si legendu o této slavné fontáně, kterou Vám ale nepovím, protože by to bylo na dlouho, jak se znám.
Pokračujeme dál, průvodkyně nás vede kolem známých Španělských schodů, nad nimiž se tyčí kostel Nejsvětější Trojice. Schody jsou v obležení, proudí tudy davy lidí, přestože je horko k padnutí.
Pokračování na cestě Římem Vám přinesu v další části...
Michaela Navrátilová
Skládka pod Pálavou: jak vypadala loni, a jak vypadá dnes?

Když jsem v loňském roce napsala článek, v němž jsem upozornila na rozrůstající se velkou skládku nedaleko Pálavy, u silnice 52 a hráze vedoucí k Dolním a Horním Věstonicím, měl článek nebývale velký ohlas. Dokonce i Břeclavský deník na můj popud na článek zareagoval a pokoušel se zjistit, kdo za tuto lokalitu, v níž černá skládka vznikla, zodpovídá. Doufala jsem, že zájem médií tuto rok od roku rostoucí skládku pomůže zastavit, popřípadě se najde způsob, jak to tady vyčistit. A přestože naprosto čisto tady dnes, po roce a dvou měsících od loňské článku, není, tak alespoň něco málo se opravdu změnilo...
Michaela Navrátilová
ATC Merkur Pasohlávky: něco nového, něco starého

Sportovní vyžití v jednom z největších kempů v České republice bylo vždycky velké. Šlo to tady s dobou, a lidí sem rok od roku jezdí více a více, vždyť proč také ne, když je tady tak krásně? Jenomže kemp Merkur není jen o koupání. Je potřeba lidi také nějak zabavit. Ale takový Paintball, windsurfing, mini golf, plážový volejbal, projížďka na člunu nebo šlapadle, tenis nebo ping pong je už trochu ohraný. Pro letošek to chtělo něco nového, trošku netradičního na naše české poměry, a tak v ATC od jara funguje Wake park.
Michaela Navrátilová
Grand Prix Brno 2013 - velká cena, velký zážitek

Musím se přiznat, že k velkým fanouškům motocyklových závodů nepatřím. Několikrát sem Velkou cenu viděla v televizi, většinou ne celý závod, spíše útržkovitě, no ale už nyní mohu říci, že vidět tuto strhující událost na vlastní oči, se přenosu v televizi nevyrovná.
Michaela Navrátilová
Mikulovský zámek pod peřinou... Krásný je i v zimě.

Mikulovský zámek zřejmě není třeba představovat. Krásná barokní stavba se tyčí na skále nad městem a je jednou z jeho nejkrásnějších dominant. Ze zámecké zahrady, zvláště z Vyhlídky, se Vám naskytne výhled na celé široké okolí, dohlédnete až do Rakouska. A když je vše zakryté sněhobílou peřinou, máte pocit, jakoby všechno spalo. Žádné davy lidí korzující zámeckou zahradou, jen pusto a klid. A všude kolem sníh. V létě je Mikulov a jeho zámecká dominanta nádherná, ale v zimě získává vše tajuplné kouzlo...
Michaela Navrátilová
Ztracené kouzlo Vánoc...

Myslete si co chcete, ale v posledních letech se z Vánoc stává jediné: komerční honba na dárkama, soutěž o to, kdo utratí více peněz za naprosto nesmyslné dárky, šílená tlačenice v přecpaných nákupních centrech, která se už většinou na konci října obléknou do vánoční výzdoby, výlohy obchodů jsou plné balíčků v lesklých papírech a všude, kam se podíváte, jsou naprosto nesmyslní Santa Clausové a sobi, a co je nejhorší, malé děti jsou už natolik popletené, že znají většinou jen Santa Clause a Ježíšek už jim mnohdy nic neříká. Tak taková je dnešní realita Vánoc.
Další články autora |
„Ty jsi bezva chlap, já ti dám zadarmo.“ Fotograf vzpomíná na hříšné devadesátky
Fotil sametovou revoluci i dusno pozdní normalizace. Teď Jaroslav Kučera vydává knihu Sex po...
Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?
Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...
Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií
Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...
Španělsko a Portugalsko paralyzoval blackout. Sánchez vyhlásil stav nouze
Celé pevninské Španělsko a Portugalsko v pondělí po poledni postihl rozsáhlý výpadek proudu....
Američané zadrželi na letišti mladé německé turistky. Musely se svléknout
Americká pohraniční stráž zadržela na Havaji dvě mladé německé turistky, protože neměly vybrané...
Soud projednává odvolání Cimického, obhajoba zpochybňuje výpověď jedné z obětí
Aktualizujeme Městský soud v Praze v projednává odvolání psychiatra Jana Cimického, který je obžalovaný ze čtyř...
Kde nejlépe oslavit první máj? Nejlepší akce přehledně: stavění májky, protesty i degustace
Kdo by si nechal ujít polibek pod rozkvetlou třešní, který zaručí, že dámy „neuschnou“? Oslavy 1....
Senát projedná petici, aby stát nadále financoval školní kuchařky i uklízečky
Přímý přenos Petici proti tomu, aby školní kuchařky, uklízečky či školníky a další nepedagogické pracovníky...
Hawker Hurricane se vrátil na nebesa. Připomněl československé letce z RAF
Nadšenci letecké historie mohli v pondělí nad pražským letištěm Točná sledovat letadlo Hawker...

Učitel/ka odborných předmětů – čalounická výroba
Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1066x