"Ahoj Kájo, ahoj! Já ťa znám! Ty mňa neznáš?! No to je jedno, poď, napijem sa!"

Bezpochyby nejsem jediná, komu se něco podobného již přihodilo. Potkáte na ulici osobu, kterou bezpečně znáte, ale za nic na světě si nemůžete vzpomenout, odkud.

Jednou se mi to stalo v opačném gardu, kdy ke mně přistoupila dívka a povídá: "Čau!" "Ahoj..." odvětila jsem a dávala mimicky jasně najevo, že netuším, o koho se jedná. "No já jsem Šárka, ze školy!" zkoušela to nebohá dál. Omluvně krčím rameny a přemýšlím, zda to mám doplnit otázkou, z jaké školy, protože jsem navštěvovala podobných zařízení pět. "Tak nic, no!" urazila se Šárka a odešla mi ze života, bez toho, že by mi historii naší konexe osvětlila.

Včera jsem tedy ve frontě jedné kavárny uzřela člověka, kterého bezpečně znám. Mozek se překonal a hned mi nabídl možnost, že jistojistě z mého prvního zaměstnání. Šla jsem muže radostně pozdravit. "Ahoooj!" usmívám se od ucha k uchu a připojím k tomu i letmý dotek dlaň-rameno, abych podtrhla, jak ráda ho zase vidím (on přece netuší, že si nevzpomínám ani na jméno). "Ahoj", odpovídá muž a dává mimicky jasně najevo, že netuší, o koho se jedná. V duchu se uchechtnu a rozhodnu se nejít do toho v Šárčině stylu, ale skutečně se ujistit, že si chlapík vzpomene, odkud se známe.

"Já jsem Míša, vzpomínáš si? Ale už je to dávno..." halasím a sebevědomí mě zatím neopouští. "Nezlobte se, já si opravdu nevybavuji..." snaží se mě přesvědčit mírně můj protějšek. "No Moulisová, dělala jsem pod Radkem!" upřesňuji a můj zářivý úsměv pomalu pohasíná. "Pod Radkem...?" pátrá v paměti marně muž a periferně se rozhlíží, kudy mi unikne. "No známe se přece, dělali jsme spolu..." vystřelím ještě z posledního.

"Ale to leda na nějakém seriálu, já jsem herec... Promiňte..." usmívá se soucitně mladík a odchází k pokladně učinit objednávku.

Hvězda seriálu Čtvrtá hvězda.

A někdo ve frontě za mnou se mi vysmál.