Trumpismus

Donald Trump se jednoznačně zapsal během svého působení v Bílém domě do dějin. Pro jeho politiku se vžilo všeobecné označení trumpismus.

Donald Trump se v politice angažuje od roku 2015, kdy ohlásil svou první kandidaturu na prezidenta Spojených států amerických. Za tu dobu dokázal přivést sluníčkáře k nepříčetnosti, vytvořit si spoustu nepřátel uvnitř republikánské strany, ale také zapůsobit jako poslední naděje konzervativních patriotů v kdysi nejvíce prosperující zemi světa.

Když v červnu 2015 ohlásil, že se bude ucházet o Bílý dům, tak to lidé brali jako frašku. Nebyli si jistí, jestli to má být vtip, nebo to myslí vážně. To, že by měl vůbec šanci získat nominaci republikánů, natož pak vyhrát volby, si opravdu myslel málokdo. Jeho fanouškovská základna však postupně rostla a najednou bylo jasné, že ho nebude lehké porazit. Jeho největším soupeřem zůstal texaský senátor Ted Cruz, ale ani ten ho nakonec nedokázal zastavit. Nominaci republikánů tedy získal a v listopadu 2016 porazil demokratickou kandidátku Hillary Clintonovou. Progresivisté všeho druhu byli vzteky bez sebe, namítali, že to přece nejde, dožadovali se přepočítávání hlasů, argumentovali zásahem Ruska do voleb atd. Bylo jim to málo platné. Trump se ujal prezidentského úřadu 20.1.2017.

Heslem celé Trumpovy předvolební kampaně bylo „Make America Great Again“ (Vrátit Americe její zašlou slávu) a o to se také ve své prezidentské funkci snažil. Vymezil se vůči politice Číny, a to zavedením cel na dovoz jejího zboží. Masivně snížil korporátní daň pro firmy, aby měly chuť podnikat v USA a neodcházet nikam jinam. Snažil se potlačit nelegální migraci z Latinské Ameriky postavením zdi na hranici s Mexikem. Vycházel s Ruskem a snažil se o přátelské styky se Severní Koreou. Podporoval na Blízkém východě Izrael, na rozdíl od svého předchůdce Obamy, který upřednostňoval Palestinu a Írán. Odstoupil od pro Ameriku nevýhodného Transpacifického partnerství (TPP) a upravil obchodní dohody s Mexikem a Kanadou (NAFTA skončila a vznikla USMCA). Prostě „America First“ (Amerika na prvním místě).

Po velmi pochybných prezidentských volbách roku 2020 ho v úřadu vystřídal demokrat Joe Biden. Biden vstoupil do úřadu ve svých 78 letech a stal se tak nejstarším prezidentem v historii USA. Nutno říci, že jeho věk je na něm silně znát. Letos v listopadu 80letý Joe doslova plete páté přes deváté, zaměňuje pojmy a jeho přeřeky a hlouposti se staly již kultovními. Bidenovi to ale vůbec nevadí a rozhodl se o Bílý dům ucházet za dva roky zase. Pokud svůj post obhájí, tak bude v úřadu končit roku 2029, ve svých neuvěřitelných 86 letech. Bůh ti pomáhej Ameriko.

Toto je samozřejmě obrovská výzva pro republikány. Pokud nedokáží porazit senilního prezidenta, tak už nikoho. Trump se rozhodl, že se bude o Bílý dům ucházet znovu. Otázka je, jestli o něj Amerika ještě stojí. Nejméně 50 procent Američanů rozhodně stojí o trumpismus. To znamená o politiku, kterou dělal v úřadě během svých čtyř let. Je ale Trump tím opravdu nejlepším, který ji může prosazovat? Jak jsem zmiňoval v jednom ze svých předešlých článků, guvernér Floridy Ron DeSantis by mohl být více než zdatným následovníkem. Jeho obhájené vítězství v křesle guvernéra Floridy se ziskem 59 procent hlasů je onou červenou tsunami, kterou by si republikáni tolik přáli. Dle mého názoru by dokázal prosazovat trumpismus lépe než samotný Trump. Záleží však na republikánských primárkách.

Volby amerického prezidenta se konají za dva roky. Republikány čeká spousta práce s výběrem kandidátů do Sněmovny reprezentantů, třetiny Senátu a na pozice guvernéra v 11 státech a dvou teritoriích. Letošní midterms totiž ukázaly, že nestačí nominovat kohokoli a lidé ho zvolí, protože mají demokratů plné zuby. Dotyčný musí také ukázat, že je kvalitním leaderem a někým, komu mohou věřit při správě věcí veřejných.

Jsem optimista a věřím, že za dva roky přijde červené tsunami v podobě vítězství republikánů na všech frontách.