Nekdy v polovine let ssedmdesatych jsme byli s moji choti na filmu "Sicilsky Klan". Moji pani se nelibil zaver, prohlasila: "ten Gabin me tak nas.al, von zabil Delona". Film to yl ale vynikajici. Jo Delon byl primo zboznovan velkou vetsinou zen a divek. Zrovna tak jako pred nim Gerard Philippe.

Tehdy se Gerardovi vypravel forek:

Rano, kdyz se manzele probudi, ona plakala, manzel se ji tedy zepta, proc jsi tak smutna ? Odpoved, me se zdalo, ze jste se Gerard a ty o me prali a tys to vyhral! To stejne by se dalo nyni rict i v souvislosti s Delonem.

Nevím, jestli odešel kus staré Francie, každopádně odešla legenda. Chtěl bych připomenout ještě dva filmy, které zmíněny nebyly: Delon v nich hrál stejně jako ve Dvou mužích ve městě vedle Jeana Gabina, aby jim k tomu sekundoval Lino Ventura. A s Venturou si zahrál ve filmu Dobrodruzi, kde jsme vlastně prvně mohli vidět slavnou pevnost Boyard.

Delon? R.I.P.

Svět se pomalu a téměř nepozorovatelně mění, asi jako když rostou děti. Když s těmi svými jste stále spolu, tak si toho skoro nevšimnete - a naopak, když k vám přijede po několika letech návštěva s jejich dětmi, nestačíte zírat, kam ty se mezitím posunuly...

A na Francii, francouzských filmech a hercích je ten "posun" mnohem křiklavější než u jiných zemí. S Louisem de Funesem odešel ten starý dobrý venkov, kde zloděj kradl akorát slepice a četník se ním cestou na strážnici ještě stavil v kostele, protože byla neděle dopoledne...; s Bourvilem odešlo nonšalantní a hravé prostředí "maloburžoazie", s Yvesem Montandem a teď i s Alanem Delonem mizí ten sice drsný, ale přehledný a relativně férový svět velkých měst a "velké" a rovné politiky...

Velmi mě ty nezvratitelné změny praštily do očí, když jsem onehdy viděl francouzský rodinný film Mikulášovy patálie na motivy skvělé stejnojmenné knihy z 60. let.