S Delonem odešel kus staré Francie

Úmrtí Alaina Delona neznamená jen odchod jednoho z nejlepších herců francouzské historie. Znamená to také odchod kusu staré Francie. Té Francie, která už nikdy nebude.

Je jasné, že Francie už nikdy nebude stejná. Masová migrace způsobuje nevratné změny v etnickém složení obyvatel galského kohouta a spolu s nimi také změny její kultury. Generace mých rodičů obdivovala francouzské filmy s Delonem, Belmondem, Funèsem, Gabinem, Bardotovou, Girardotovou, Bourvilem a mnohými dalšími. Tyto filmy běžely v kinech i během socialismu a přitahovaly masy lidí. Byly zkrátka vynikající. I já jsem velkým obdivovatelem francouzských filmů z šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Byla v nich jakási lehkost a nádech svobody. Geniální byly jak komedie, tak i thrillery. Od let devadesátých pozoruji úpadek francouzské kinematografie a její kultury. Dobrý francouzský film jsem neviděl už mnoho let. Moderní francouzští herci mě zkrátka neoslovují.

Nutno říci, že Alain Delon nebyl miláček mainstreamu. Byl totiž velkým podporovatelem Národního sdružení Marine Le Pen a osobním přítelem jejího otce Jean-Marie Le Pena. To se zkrátka nenosí. Kdyby vyzdvihoval Emmanuela Macrona a celou liberální frontu, tak by to bylo jiné. Když před pěti lety převzal Zlatou palmu za celoživotní dílo na filmovém festivalu v Cannes, vysloužil si obrovskou kritiku z řad tzv. lepšolidí. A jeho reakce? „Lidé si mohou říkat, co chtějí, jsem na to zvyklý. Ale k mé kariéře není co říci, té není co vytknout.“ Před pěti lety nebyla situace tak vyhrocená jako nyní, dnes by možná už žádné ocenění nezískal.

Současný svět se mu hnusil, měl pocit, že jsou lidé falešní, nedrží slovo a jsou ovládáni penězi. Uvažoval dokonce o eutanázii. Alain Delon totiž vyrůstal v době, která byla úplně jiná než ta dnešní. Lidé byli hodnoceni na základě svých výsledků a píle, a ne příslušnosti k nějaké menšině. Byla svoboda slova, nerozlišovaly se správné a špatné názory. Vyrůstal v období druhé světové války, kdy lidé museli prokázat neobyčejnou statečnost a silnou vůli, aby přežili. Měl štěstí, že zažil tzv. třicet zázračných let, kdy Francie prosperovala, byla vlivnou světovou mocností a naštěstí pro Delona točila ty nejlepší filmy. Francie se jen hemžila skvělými herci, režiséry, scénáristy, producenty, poutavými náměty. Pokud by Alain Delon byl mladým mužem dnes, tak by nikdy nemohl natočit tak vynikající díla jako Dva muži ve městě, Smrt darebáka, Povídka o policajtovi, Slovo policajta, Nebuďte policajta a jiné. Zkrátka se narodil a vyrůstal ve správnou dobu, na správném místě.

S Delonem odešel kus staré Francie. Jak prohlásil profesor Ivo Budil k úmrtí Jeana-Louise Trintignanta, dalšího vynikajícího francouzského herce, definitivně odcházejí lidé, jejichž autentičnost, umění a charisma držely tento svět pohromadě. Jak smutné.

Odpočívejte v pokoji mistře.