Něco málo o Číně a geopolitice

O Číně si můžeme myslet, co chceme. Někdo je k této asijské zemi kritický, jiný ji vychvaluje. Faktem ale je, že Čína za posledních cca 50 let dokázala to, co žádná jiná země v historií naší planety.

Z historického hlediska se Čína vrací geopoliticky tam, kde byla před průmyslovou revolucí, tzn. do centra dění. Kvůli své tehdejší uzavřenosti zaspala a doplatila na to. Následovalo tzv. století hanby, kdy si tehdejší mocnosti v čele s Velkou Británii Čínu rozparcelovaly. Kulturní revoluce Mao Ce-tunga z šedesátých let minulého století vůbec nenaznačovala nějaký budoucí ekonomický a sociální rozmach. Země se však dokázala poučit ze svých chyb a díky reformátorovi Teng Siao-pchingovi se Čína otevřela světu a stala se nejrychleji rostoucí ekonomikou světa. Platilo totiž jednoduché heslo, že ekonomika musí stát nad politikou. Vznikla kapitalistická ekonomika pod dohledem státu. Postupem doby se z Číny stala „dílna světa“ (workshop of the world), tedy to, co bývala Británie v 19. století a USA ve století 20. Západ si totiž v 90. letech naivně myslel, že veškerou výrobu přesune do Číny, která vše levně vyrobí a Západu dodá. Z Číny se však stala ekonomicky vyspělá, sebevědomá země, která už nechce být ve stínu Západu a chce samostatně rozhodovat o svém vývoji a vývoji ve světě. Má nejvíce devizových rezerv na světě a hodlá toho využít. Spojené státy mají obrovské dluhy a jejím největším věřitelem je právě asijský obr. Amerika totiž stále využívá toho, že dolar je hlavní měnou světového obchodu, a to už od konce druhé světové války (vznik Brettonwoodského měnového systému). To však za pár let nemusí platit a Amerika by se tak dostala do velkých ekonomických potíží. Zatímco Západ řeší problémy s masovou migrací, Green Dealem, ekonomikou a z toho vyplývající sociální konflikty, státy hospodářského uskupení BRICS se naopak dynamicky vyvíjí.

Existují 4 teorie dalšího vývoje ve světě:

1. Spojené státy americké si zachovají svou hegemonií ve světě. Toto je málo pravděpodobné vzhledem k vršícím se ekonomickým problémům a dynamice Číny a jiných asijských států a států globálního jihu.

2. Vznikne chaos. Hegemon ustupuje ze svých pozic, vznikají prázdná místa, nejsou stanovena pravidla chování. Tento vývoj již probíhá.

3. Velmoci se dohodnou. Bylo by to ideální řešení současných problémů. Otázka je, jestli toho jsou současné velmoci schopny.

4. Vzniknou paralelní světy. Vzniknou dva odlišné systémy globalizace – západní systém a systém globálního jihu. Tato varianta je vysoce pravděpodobná s tím, že západní systém bude ten zaostalejší a systém globálního jihu ten dynamičtější.

Hegemonie Západu po 250 letech končí. Do čela se dostávají státy globálního jihu v čele s Čínou. Česká republika si musí najít své místo ve světě. A teď, co je lepší? Být ekonomickou kolonií Západu, jehož model nás v 90. letech nastartoval, ale posledních 20 let nás ekonomicky vytěžuje a nedovoluje naplno využít náš potenciál. A nebo se oprostit od upadajících velmocí a přimknout se ke skupině BRICS a naplno začít zhodnocovat náš potenciál a udělat z České republiky druhé Finsko či Irsko, tedy státy, které byly před 100 lety považovány za chudé, ale díky inteligentním lídrům, pragmatické reálpolitice a využívání historických zkušeností a dovedností se z nich staly bohaté a úspěšné státy? Je to jen na nás.