Život s psychickou nerovnováhou - asociace k muzice..:)

Dnes se pokusím, pomocí asociací, objasnit, že všichni tu a tam máme rozladěnou strunu. To neznamená, že již nejde spravit. Mít dlouhodobé psychické potíže třeba jen znamená, že se máme zaměřit na strunu, kterou dlouho opomíjíme.

Trošku jinak o psychické disharmonii. :)

Dejme tomu, že zkusíme naše nitro přirovnat k hudebnímu nástroji, například kytaře. Naše vědomé „já“, nástroj ladí, každou jednotlivou strunu, a následně i hraje melodii, kterou zachycují pozorné uši „posluchače“, který nám chce porozumět. Jen málokdy má kytara všechny své struny dokonale naladěné (například můžeme mít v nepořádku city, emoce, vnímání reality, vyjadřování sebe sama, mysl, atd,..) Jsme-li si vědomi toho, že nějaká struna nefunguje, jak by měla, snažíme se ji vyladit k dokonalosti, aby naše melodie byla libozvučná nejen pro vnější posluchače, ale zejména pro nás.

Hudebníky lze též dát do několika skupin: ti, kteří si raději nenaladěných strun nevšímají, a hrají jen na ty, se kterými se v sobě dokonale obeznámil a jsou naladěné perfektně. Takový muzikant však může zahrát jen pár skladeb, které ony struny dokáží zahrát. Omezuje tak sám sebe, ochuzuje se o prožitek zahrát na všechny své struny ze strachu, aby ona jedna, či více strun, nepokazila celou skladbu. A když náhodou někdo jiný omylem „brnkne“ na opomíjenou strunu, muzikanta to přivede ke vzteku. Nejenže byla odhalena jeho „slabina“ někomu dalšímu, ale sám si tím vzpomene, na tuto starou zpustlou strunu, která v sobě může nést mnoho bolu. Takový hudebník ochuzuje i ostatní o svou podstatu. Hraje jen na pár strun, a tím maskuje sám sebe. A to i fakt, že na naladění porouchané struny nemá dost odvahy, je potlačená. Jenže věřím v každého hudebníka, že jednoho dne i jeho samotného přestane bavit hrát stále dokola to samé, a vydá se na bolestivou pouť k naladění celého svého nitra, které může být v harmonii pouze, pokud máme všechny struny vpořádku, a zároveň i naše vědomé já (muzikant), má chuť spontánně zahrát melodii toho, co právě cítí. Tím zaujme naprosto každého.

Někdo se s chutí zaposlouchá do všech tónů a užívá si hudbu druhého. Někoho jiného tato hudba může iritovat, neboť mu dojde, že sám svou kytaru již dlouho nepoužil a zanedbal třeba i všechny struny najednou. Ovšem tato iritace může způsobit, že onen muzikant, který už na svůj nástroj zapomněl, se znovu pokusí vzkřísit své nitro, prozkoumat ho a dát do harmonie vše, co potřebuje k tomu, aby sám dokázal zahrát tu svou dokonalou melodii.

Mistr muzikant již došel k poznání, že svou kytaru (nitro) miluje, i když vlivem vnějšího světa a své zkušenosti, se jedna ze strun náhle rozladí. Takový mistr si je hned vědom, že něco v něm nehraje v harmonii s celkem. Není jako zapšklý muzikant, který třeba svůj nástroj na chvíli raději odložil ze strachu, aby v jeho nitru melodie jeho duše nezpůsobila katastrofu. Žije jistým „robotickým“ životem, kdy své přirozené hudební mistrovství potlačil tak, že z něj již nic zajímavého nevyzařuje, stal se mistrem bez kytary. Tedy nemá zájem objevit i ty skryté potenciály, co v sobě každý z nás má. Ta volba je vždy na nás. Někdo se zase naopak natolik snaží kytaru naladit, až ji přeladí, a hraje hudbu falešnou, hudbu někoho jiného.

Těch možností je toliko, jako je lidí na světě. Máme-li v sobě nějaké strachy a boly, rozhodně to neznamená, že máme přestat hrát na kytaru. Ale naopak. Všichni máme možnost vyladit své nitro, být tím, kým opravdu jsme beze strachu z odsouzení ostatních. Neboť kdo ovládl mistrovství hudby svého nitra, ten chápe, že pokud někdo naši hudbu nechápe, nebo ho irituje, či ji soudí, má problém se svou vlastní melodií, ne s tou vaši. Nebojte se hrát i na obávané struny, jen to může způsobit, že se na opravu dané struny zaměříte, a tím vyladíte a dokonce uvidíte i potenciál nejkrásnějších melodií na světě.

Vy sami jste svým nástrojem, muzikantem i posluchačem v jednom. Jen si na tento fakt opět vzpomenout, a začít hrát a ladit..:)

Dnes tedy trochu odlehčeně (pro jiné možná hůře pochopitelně), ale k těm lidem, kteří takovou asociaci chápou, se tento článek jistě dostane.

Nebojte se zahrát melodie Vašeho nitra. Bojte se, že k tomu nebudete mít odvahu, a tím ztratíte příležitost objevit v sobě nevídané a neslyšené..:)

Vaše Mia