Také jsem to měla, to motání. Popíjela jsem vodu, seděli jsme s kamarádkou v restauraci na zahrádce, bylo odpoledne ona víno a já vodu. Šla jsem na WC a za mnou šel jeden z hostů a povídal mi: já vás sleduju, vy alkohol nepijete a motáte se, jako kdybyste vypila flašku vína. Je vám dobře?

Nebylo mi dobře, ale co mu říkat, když mi nikdo nevěřil. Dávala jsem si pozor: abych se nemotala, a to bylo vyčerpávající. Dlouhé roky jsem si dávala pozor, abych se nemotala, protože doktorka mi řekla: každý by chtěl jenom do invalidky, budte ráda, že nemáte rakovinu. A tak jsem byla ráda, vím, že existují horší nemoce.

Umím si představit, jak vám je

Pro každého je to, čím zrovna prochází, velmi těžké.. ať už jde o psychiku, nebo biologické onemocnění.. ono žít s tím, aniž by nám lidé věřili, je samo o sobě skličující.. když to trvá už roky, tak už i rodině dojde, ze si nevymyslite.. psychické problémy jsou hrozne dvousečně - sami v sobě trpíme, a lidé psychiku ještě neberou, dokud si to sami neprožijí.. držte se! Nejste v tom sama

Pani Mio, priznam se, ze z meho 40 ti leteho pusobeni v psychiatrii sem mel jenom kratsi dobu prace s pacienty v depresi, ale ten syndrom silne unavy znamky, nekdy se objevi i u uz zalecenych pacientu, kteri maji mensi recidivu ale v klinike depresi nejsou. Je to "potvora", na tento psychicky typ unavy napriklad kofein (kava nebo silny caj a ani "energy drink") temer vubec nezapusobiCo pusobi jsou centralnevstimulujici drogy (v byvalem Ceskoslovensku se pacientum v teto fazi deprese v sedesatych letech podaval centralstimulant Fernmetralin) ovsem brani centralstimulantu ( snad s vyjimkou velmi kratkych obdobi v akutnim stavu pri prisne kontrole osetrujicim läkarem) je cesta do pekel.

Tyto únavy mám celkem často, a to zejména po mnoha emocich, uzkostech, atd.. zkratka se “vybijí baterky”, je to stav, co je těžký plně popsat, protože i pokus o popis je na hony vzdálen skutečnému prožívání.. Drogy uz raději ne, dostávala jsem se z kratomu, a to bylo peklo.. asi proto i přišla tato fáze.. a mate pravdu, absolutně nic nezabírá, toto se musí “pretrpet” a pokusit se z toho vzít opět něco, co mi dříve bylo skryto, ale při každé fázi přijde něco - třeba i vzpomínky kdy a proč to vzniklo, a ze je nutne nechat minulost minulosti, proste žít plně v přítomnosti.. atd..:)

Běžte si třeba zaběhat. Ve zdravém těle - zdravý duch.

Přesná odvoděď člověka, co to nezažil.. představte si, že nemáte nohy, a někdo vám řekne, ať si jdete zaběhat.. nemožnost... Dřív než budete radit nemocnému, zkuste si o tom něco naštudovat

Velmi vám rozumím. Dobrý článek!