Při čtení Vašeho článku se mi vybavila kniha od Toma Clancyho, který psal velmi realistické a věrohodné fikce. V knize Bez výčitek popisuje myšlenky hlavního hrdiny, který hodně drsně mučí zbabělého kriminálníka a násilníka, a uvědomuje si, že to s bolestí nesmí přehnat, aby... "se bolest nestala narkotikem, protože by onen muž, jenž byl zbabělec, který často s radostí působil bolest a strach jiným, mohl zjistit, že bolest, jakkoli hrozná, se dá přežít, a mohl by v sobě najít odvahu" (takřka doslovná citace)

Snad mi budete rozumět, když napíšu, že jsem rád, že byl Váš zážitek natolik hrozný, že jste odvahu dokázala sesbírat, a dostala se z toho. Máte můj respekt!

P.S. Úzkosti jsou strašná mrcha, teď jsem si vlezl na anglickou wiki, abych zjistil, jak je to s návykovostí různých druhů anxiolytik, bylo to poutavé čtení.

A jsem rád, že jsem se ke zkoušení Kratomu nedostal...

Krásný! Nádherně popsané.

Držím palce, aby jste v životě nalezla více světla, než tmy! 🙂