Ano, i já jsem rozumbrada a chytrák. Říkám to o sobě často, tak to klidně můžu napsat též sem... Jste zmatení a nevíte, proč takový náhlý příval otevřenosti? Chápu. Jde o to, že jsem na názorových stránkách MF DNES polemizoval s jinými lidmi a označil je za rozumbrady a chytráky. A jich se to mohlo dotknout, což je mi líto: oni prostě takový slovník nepoužívají a já jim ho neměl vnucovat.
Pro mne totiž ta slova nemají zdaleka tak negativní souvislosti - přijdou mi spíše dobromyslná, ale respektuji, že někomu mohou připadat zlá.
Ovšem celkově trvám na tom, že použití skryté kamery a provokace v případu Tlustý-Morava (souhrn textů zde) byly správné. A stojím si za tím, přestože jsem od pátečního rána vyřizoval polemické ohlasy na onen zmíněný text na komentářových stránkách.
Zde je:
Aféra Morava: to Vám to kolegové, fakt nedochází?
Jako kdyby jejich mozky měly úplně jinou stavbu, než je ta moje. Jako kdybychom žili v paralelních, jen zdánlivě podobných světech.
Je mi líto, ale takhle si připadám, když čtu některá hodnocení případu poslanců ODS Moravy a Tlustého.
K mému údivu nemluví teď zástupy komentátorů a fejetonistů o smutných poměrech v české politice. Pro ně není důležité, že práce reportéra Novy Janka Kroupy ukázala v plné ohavnosti, za jak běžnou součást „práce“ považují lidé ve Sněmovně kompromitující materiály.
Pro ty rozumbrady je zásadní jiná věc: že Kroupa zkoušel, zda se někdo chytí na kompromitující fotografie, které vyrobil Tlustý sám na sebe. Že reportér skrytou kamerou nahrával, jak s nimi poslanec Morava šmelí – a pak to zveřejnil spolu s MF DNES.
Reportáž dle některých chytráků pomohla Tlustému; novináři z něho udělali soucit budící oběť. Mno, já bych se velice toužil setkat s člověkem, jenž získal sympatie k panu poslanci poté, co ho na obrazovce spatřil, jak se sprchuje, leze do vířivky, mluví o čachrech s dotacemi pro fotbalistu Baroše a nabízí, že bude tajně nahrávat premiéra. Jestli mi chce někdo vážně tvrdit, že případ pomohl Tlustému, ať se staví, dám mu pětikorunu nebo lízátko.
Objevuje se též myšlenka, že skandál se připravoval se záměrem poškodit ODS. Ano, případ té straně škodí, ale klíčové přece je, že u občanských demokratů takové hnusy jsou: nikoli, že je někdo zveřejní. A pak – vskutku se po oné reportáži pohrnou masy voličů k Paroubkovi v domnění, že právě on je příkladným pilířem morálky podpírán svým Tvrdíkem a Dimunem?
Uznávám, že ne všechny výtky proti reportáži jsou takto směšně paranoidní. Někteří komentátoři upozorňují, že v české politice prostě špína byla a bude. Poslanec Morava je údajně malá ryba, tudíž proč používat tak výjimečný prostředek jako provokace a skrytá kamera?
Mně se však zdá takové tvrzení povýšenecké. Jaká malá ryba? Odchod poslance Moravy byla dle mého nejhlubšího přesvědčení správná věc: lidé v politice si teď budou dávat aspoň trochu větší pozor, když je napadne obchodovat se špinavostmi.
Nenáviděná skrytá kamera se zde ukázala jako účinná. A při vší úctě k fejetonistům, je sice hezké, že nám na názorových stránkách a blozích tepou nešvary – jistě si myslí, co za velkou službu vlasti tím dělají. Avšak pokud si pamatuji, žádný politik u nás ještě neodstoupil na základě komentáře, jakkoli byl ostrý.
Rád bych se nakonec kritiků zeptal: Uvědomujete si, že kdyby nebylo reportáže, poslankyně Zubová by patrně dostala z anonymní adresy fotky svojí dcery? Motání se kolem Zubové přece nebyla provokace, ale samostatná činnost poslance Moravy. Nevadilo by, že by ten pán dál sbíral kompromitující dokumenty?
Jak už jsem řekl, text se, mírně řečeno, nesetkal se souhlasem mnoha kolegů novinářů.
Ve světle těchto polemických ohlasů proto poslední odstavec ještě rozvedu. Mně prostě skutečně přijde, že skryté kamery a řízené provokace jsou nyní v Česku jedna z mála věcí, které mohou způsobit nějakou změnu.
Ti, kdo je odsuzují (a je jich hodně), by však také měli férově říci, že jsou pro jejich nepoužití i za cenu toho, že bude o jednu či dvě lotroviny více.
Co mám konkrétně na mysli.
Dva příklady.
1) V létě 2006 po zavedení bodového systému sledovali reportéři MF DNES tehdejšího policejního prezidenta Vladislava Husáka, jak jezdí soukromým autem do práce rychlostí 190 km/h. Aby to mohli zdokumentovat, museli sami překročit dopravní předpisy - byla to nejsnažší metoda, jak to zjistit; použití nějakého soukromého radaru se jevilo velice obtížné, ne-li nemožné. (O Husákově případu zde či zde.)
Zajisté kontroverzní metoda: vedla ovšem k tomu, že Husák se omluvil a na nějaký čas odevzdal řidičský průkaz - případ zcela prokazatelně přispěl k tomu, že nakonec musel křeslo hlavního policejního šéfa opustit.
Kdyby reportéři MF DNES tehdy nepřekročili zákon, jezdil by Husák dál do práce 190 km/h. Bylo lepší nedělat nic? Měli jsme ho pro zásadu "nikdy neporušit zákon" nechat být? Odpoví mi kritici těchto metod na tyto otázky?
2) Letos se kolega Ondřej Šťastný nechal zaměstnan jako sanitář v pražské léčebně dlouhodobě nemocných. Neřekl jim samozřejmě, že je novinář a že o tom bude psát - a přinesl reportáž, jaké jsou v léčebně poměry: konečně se začalo diskutovat o tom, že úroveň péče o staré a umírající lidi je v Česku zoufale nedokonalá (ovšem v týdeníku Respekt vyšlo, že jde o projev okurkové sezóny). Souhrn článku k tématu zde, Ondřejův blog zde.
Neměl tam tedy Ondřej chodit? Nebo jim měl říci, že je novinář? Kdyby tehdy kolega nezapřel svou identitu, o problému by se nemluvilo. Měl to udělat? Odpoví mi kritici také na tyto otázky?
Michal Musil, zástupce šéfredaktora MF DNES
