Dalo se to čekat. Aféra poslance Moravy otevřela mimo jiné i otázku, nakolik je legitimní, aby se novináři pustili do řízené provokace. Smějí média používat takových prostředků? ptal se ve svém emotivním projevu na sjezdu zelených premiér Topolánek. Ano, smějí. Dokonce bych řekl, že v určitých případech musí.
Postup, který zvolil tým novináře Janka Kroupy (tedy nabízet falešné kompromitující materiály a zjišťovat, jestli se na ně někdo chytí), je poměrně divoký. Ale právě díky němu můžeme nyní takřka v přímém přenosu sledovat útroby české politiky.
Nejde jen o jednoho „mladého troubu“ Moravu, který se nechal nahrát při skutečně nemravném chování - shánění a nabízení kompromitujících materiálů na své stranické i sněmovní kolegy. Dokonce nejde ani o Tlustého, který zákeřně líčil past na svého premiéra (pro pořádek: odejít mají oba, Morava i Tlustý).
Důležitá je celková atmosféra. Právě metoda řízené provokace a skrytého nahrávání dobře popsala typický stav posledních let – politiku ve stylu kung-fu, kdy sebestřední jedinci neváhají použít jakékoli prostředky, jen aby toho druhého porazili, zničili, zadupali do země.
Neplatí to jen pro ODS, ale i pro další strany. Každý, kdo přichází zblízka do styku s českou politikou, to cítí. Ale až Kroupa to teď pěkně zachytil na kameru.
Právě proto je jeho metoda legitimní. A pokud povede k tomu, že se aspoň část politiků z ideologie vyhlazovací války probere, tak i užitečná.
Robert Čásenský, šéfredaktor MF DNES
Texty k celé aféře najdete zde
