Šéfredaktor MF DNES: Nepovedený potrat - jméno matky nezveřejníme

Psát noviny je někdy zatraceně těžké. Ne tehdy, když popisujeme komplikované politické či kriminální kauzy. Ani tehdy, když se nemůžeme dopátrat dostatku informací. Největší problém bývá tehdy, když je informací vlastně víc, než by bylo potřeba. A když zároveň aktéři popisovaných případů zjevně nemají dost soudnosti na to, aby jim došly důsledky jejich konání. Je tu případ matky, která se – drsně řečeno – rozhodla za osmdesát tisíc korun zničit život své šestileté dceři. Podala žalobu na nemocnici za to, že se její dítě vůbec narodilo. A zjevně vůbec neřeší, co to udělá s psychikou holčičky, až se dozví, že je nechtěná. A to tak hodně, že si za její existenci nechá matka ještě vyplatit peníze.

Musím říci, že by se mnou takové zjištění otřáslo i v mnohem dospělejším věku, než je šest let.

U zmiňované dámy to vlastně až tak moc nepřekvapí. Jak sama říká, nedošlo jí, tehdy osmnáctileté, že při sexuálním styku může otěhotnět (člověka nutně na chvíli napadne, zda by se na sexuální život neměl zavést jakýsi pas, který by se vydával až po absolvování základních IQ testů). Takže nynější bezohlednost k dopadu na dceru je vlastně přímým pokračováním v linii nedůvtipnosti. Konečně sama matka říká, že ještě neví, jak to holčičce sdělí a že jí to třeba řekne někdo jiný. Řekne, tím si může být jistá, a ne jednou, ale stokrát.

Žena tvrdí, že odškodnění žádá především za trauma, které měla po celou dobu těhotenství z toho, že se dítě narodí postižené. Jenže nenarodilo a opravdu je postihne až matčina žaloba podaná tři měsíce po porodu.

Mnohého čtenáře jistě napadne: proboha, co je to za ženskou?

Tu bych tedy chtěl vidět. A před novináři vyvstane otázka, kterou si nelze nepoložit: máme zveřejnit jméno a podobu matky? A obecněji – mají noviny napravovat nedostatek soudnosti u někoho, komu nedochází, jak ublíží svému dítěti?

Jsem přesvědčen, že někdy prostě musí.

Existuje celá řada případů, kdy noviny složitě zvažují, zda zveřejnit detaily nějakého případu. Zda otisknout jména, zda tím, co píší, posunou věci kupředu, či zda někoho neprávem poškodí. Je to vždy to nejtěžší rozhodování při práci v novinách, argumentuje se na obě strany a diskuse bývají občas poměrně ostré.

Tohle je však poněkud jiná situace. Matka by se zjevně zveřejněním svého jména a fotografie poškozena necítila. Stejně počítá s tím, že se to dívce nějak donese. Přesto nenapíšeme, jak se jmenuje, a neotiskneme její fotografii. Pokud se dotčená dáma rozhodla zničit dceři život, budiž. Ale naše noviny jí v tom pomáhat nebudou.

Rober Čásenský, šéfredaktor MF DNES