Respekt rozjel hon na Kunderu. Udal, nebo neudal?

Oranžová smršť se přehnala republikou a pár dní se nebude mluvit o ničem jiném: jak se oslabená ODS vypořádá s porážkou a jestli vítězní sociální demokraté přizvou v krajích ke spolupráci komunisty.

Milan KunderaFOTO: Profimedia.cz

Z doby předvolební nám však zůstává několik nedořešených případů, na které by bylo dobré nezapomenout. Například ten z minulého pondělí, kdy časopis Respekt zveřejnil článek s názvem Udání Milana Kundery.

Světově proslulý český spisovatel, přes třicet let žijící ve Francii, prý v březnu 1950 udal policii někdejšího letce a západního agenta Miroslava Dvořáčka. Ten pak skončil v komunistickém žaláři, odsouzený na 22 let, z nichž si odseděl třináct.

Autorům článku i čtenářům bylo jasné, o jak výbušnou směs informací jde. Nejenže přiměla samotného Kunderu, aby se po pětadvaceti letech mlčení ozval médiím a razantně odmítl, že by někoho udal. Vyvolalo to i ostrou přestřelku mezi těmi, kteří dokument z roku 1950 našli v policejních archivech, a těmi, kdo bezmezně důvěřují Kunderovi. Najít skoro po šedesáti letech nezaujatého svědka ze studentské koleje Kolonka, kde se prý inkriminovaná událost stala, se zatím nepodařilo.

A teď se v tom vyznejte. Doporučuji držet se faktů a nepodléhat emocím – tedy ani naprostému „zbožštění“ zažloutlého papíru, ani slepé víře, že uznávaný spisovatel by nikdy nic takového neudělal.

Co tedy víme? Případ rozvířil Respekt svým článkem, který nepatří mezi žurnalistické klenoty. Hlavně proto, že autor podnikl strašně málo, aby získal vyjádření protistrany, tedy Kundery. Bez jeho reakce se tak příběh jara 1950 jevil jako zcela nezpochybnitelný.

Kunderovo vyjádření, které přišlo hned po zveřejnění článku v Respektu, nutilo novináře ke složitější úvaze. Jak vážně brát nepodepsaný dokument z policejního archivu? A co z něj po 58 letech vyčíst?

Pro mě osobně je „případ Kundera“ dalším svědectvím o šílené době, v níž jsem měl to štěstí nežít. O době, kdy – po válečných útrapách – asi nebylo těžké podlehnout iluzi komunismu. „Tehdy podat zprávu o nepříteli byla povinnost,“ říká k tomu v Lidových novinách spisovatel Milan Uhde. Spisovatel Pavel Kohout zase pro MF DNES napsal, že si není jist, zda by i on v roce 1950 nepropadl „potřebě zachránit výhonky socialismu před pokusy imperialistů otočit kolo dějin zpět“. Slova těchto lidí beru naprosto vážně.

Nemá cenu soudit Kunderu dnešníma očima. Byl v té době komunistou. Byl správcem vysokoškolské koleje. Mohl být i udavačem. Takových byly tisíce.

Co máme soudit, je ideologie doby, v níž se to odehrávalo. Doby strachu, podezírání, udávání, ale i ohromné naivity budovatelů lepších zítřků.

A proto je dobré znát všechny papíry z archivů.

Tedy pokud nechceme, aby to jediné, co o komunistech dneska víme, bylo to, že s nimi ČSSD vyjednává o krajských vládách.

Jiří Kubík
zástupce šéfredaktora MF DNES