Redaktor MFD: Jaké to je v hotelu Tádž Mahál, kde udeřili teroristi

Jak se dostane průměrný Čech do hotelu Tádž Mahál, Indy důvěrně přezdívaného „Tádž“?

Bombajský hotel, který napadli teroristéFoto: Profimedia.cz

Inu, nedere se do luxusního křídla, kde pobývali mahárádžové, britská královna, Beatles, Bill Clinton a naposledy tam slavila opulentní svatbu Liz Hurleyová, nýbrž si zaplatí za nejdostupnější pokoje.

Tři sta dolarů a je to.

Nejnovější zprávy o terostických útocích v Indii čtěte ZDE 

Vlastně není. Ani poté jsem si nepřestal připadat tak trochu jako legendární zakladatel hotelu, průmyslník Džamsedží Tata, prapraděd dnešního šéfa rodinného megakoncernu. Toho totiž někdy na konci 19. století vyvedli za límec z nedalekého a dnes již nefunkčního britského hotelu Apollo. Panovala tam přísná evropská segregace a Peršan Tata si v horku nepřišel na osvěžující kávu, nýbrž na pořádné šťouchnutí do zad, následkem čehož skončil na chodníku

Z uražené hrdosti se však už v lidských dějinách zrodilo leccos velkého – Tata napjal síly a rok před svou smrtí otevřel v roce 1903 ryze indický a Indům určený hotel Tádž Mahál. Za 42 milionů tehdejších rupií daroval Indii skutečný grandhotel, který měl Bombaj zařadit mezi velkoměsta světa.

Po návratu z procházek dusnou, únavnou, a přece jen velkolepou Bombají jsem býval natolik uchvácen nepatřičností hotelu, jeho kontrastem s blízkými slumy a bídou, že jsem ani nespěchal na pokoj, nýbrž vysedával v luxusním a příjemně tichém lobby baru, vychutnával opojnou klimatizaci, šumění vodotrysku, bezpečí a přemýšlel, zda mám ještě na kafe. Ochranka mezitím vyháněla chudé Indy, kteří se tlačili dovnitř, aby se aspoň podívali na tu nádheru.

Dnes mi zbyla jen vzpomínka lomená pocitem lehkého šoku. Koneckonců, pro Indy je včerejší dým nad Tádžem totéž co pro nás hořící katedrála svatého Víta.

Po Jordánsku je to navíc už druhý hotel, který jsem měl to štěstí navštívit v klidnějších dobách a v němž se za pár měsíců po mém odjezdu objevily na podlaze vystřílené nábojnice a cákance krve.

Pobyt v Tádži jsem před rokem a půl bral spíše jako recesi, ale teď mi bude jméno hotelu připomínat nešťastníky, které čeká dlouhá léčba z posttraumatické stresové poruchy.

Rostislav Matulík
redaktor MF DNES