Příběhy potratů

Poslyšte dva příběhy. Zazněly na debatě MF DNES o potratech 29. dubna v Andels hotelu v Praze.

Sedmasedmdesátiletá dáma vypráví: „Měla jsem už tři děti. V děloze jsem ale měla nádor. Chodila jsem na opakované operace. S manželem jsem odjela do Itálie. Otěhotněla jsem tam.

Za lékařem jsem šla až ve třetím měsíci. Spustil na mě zhurta, že „to" musím dát pryč. Šla jsem za jinými. Ti mi řekli, ať na potrat nechodím. Prý dítě může takový nádor vyléčit. A víte, že se to stalo? Dítě se narodilo zdravé. A já jsem pak pětadvacet let nebyla u doktora."

Paní neustále opakuje, jak je šťastná, že se to stalo, a jak je dobrý život s dětmi.

Mladá dívka říká: „Nevím o ničem takovém, jako je postabortivní syndrom. Potrat jsem si vyvolala sama a nic to nebylo. Ještě když jsem studovala, požádala mě kamarádka, abych jí pomohla v pátém měsíci. Zajímala jsem se o takové věci. Ona zjistila těhotenství až v pátém měsíci, protože používala hormonální antikoncepci.

Nakonec jí interrupci udělali lékaři, protože hodně pila.

Já jsem se však rozhodla, že hormonální antikoncepci používat nebudu.

Pak jsem se svým přítelem otěhotněla. Nikdo mě nenutil k potratu, ale dítě jsem nechtěla, nemělo to perspektivu. Přivodila jsem si potrat sama pomocí čínských bylinek.

Ještě jsem se podívala, co to bylo. Jen koule slizu, žádné ručičky a nožičky, jak se říká..."

S tvrdostí slov mladé dámy však kontrastuje obrovské rozechvění a napětí v hlase.

Řečníci debaty politici Anna Čurdová či David Macek a odborníci Vlaďka Bartáková a Tomáš Pavlas naslouchali jako já téměř bez dechu.

Nikdo nenaznačil, zda má některé dáma pravdu i zda je některá hodna odsouzení. Já si též netroufám soudit. Vy ano?

Martin Komárek