Neznám nikoho, komu by bylo lhostejné, zda se smějí zabíjet nenarozené děti. Tedy takzvané umělé potraty, s šílenou nadsázkou zvané - přerušení těhotenství. Kdy v něm budou dámy pokračovat ? Už z volby slov vidíte, že jsem proti potratům. Domnívám se dokonce, že by jejich zákaz prakticky nikomu neuškodil a mnohým pomohl. Čili, že jsou slučitelné s liberálním pohledem na svět.
Tohoto svého názoru se však budu muset aspoň na hodinu a půl úplně vzdát. A těší mě to.
Moderuji totiž debatu MF DNES o potratech. V úterý od 17 hodin v Andels hotelu, Stroupežnického ulice 21, Praha 5. (Samozřejmě vás za MF DNES zvu!).
Už jsem si vyzkoušel, že dokážu být nestranným moderátorem, a že nebudu fandit těm, kteří mají podobný názor jako já: Místopředsedovi KDU-ČSL Davidu Mackovi ani psycholožce Vlaďce Bartákové.
Naopak jsem se párkrát při moderování přistihl, že mám tendenci zvýhodňovat odpůrce svého názoru. Proč? Podvědomě nechci vypadat nespravedlivě, tak přeháním na druhou stranu. V tomto případě budou „druhou stranou" poslankyně Anna Čurdová a odborník na gender studies Tomáš Pavlas.
Může být ohledně interrupcí (už si cvičím mluvu jejich zastánců) řečeno ještě něco nového? Není to nerozhodnutelná debata, která se povede ještě za pět tisíc let, pokud lidstvo přežije globální oteplení?
Jistě: na jedné straně stojí nezpochybnitelné právo člověka nakládat se svým tělem. Proti němu stejně silné právo lidské bytosti (i počaté) na život. Žena má právo si vybrat. Zárodek má právo žít. Neexistuje žádný vědecký ani morální argument, který by jednoznačně nadřadil jedno právo nad druhé.
Na jednu či druhou stranu se přikláníme spíše podle hlasu srdce než rozumu.
Má tedy taková debata smysl?
Samozřejmě, dokonce o to větší.
Nejcennější je pochopit argumenty a city těch druhých. Naučit se je nepovažovat za zlé, hloupé nebo méněcenné jen proto, že mají jiný názor. Tedy - pokud debatují fair.
Martin Komárek
