Noviny: skutečnost v zrcadle pravdy a podrazů mediálních chytráků

Promyšlené hanebnosti a služba v zájmu jiných (politických) mocností. Takové představy o novinářích šíří i lidé platící za mediální kritiky a odborníky. Přitom pravda je jiná, či spíše opačná. Příkladem, na němž se dá ukázat tento střet skutečnosti a nesmyslů, jsou články mediálního teoretika z Univerzity Karlovy Milana Šmída. Upozornění na skutečné chyby, mylná interpretace jejich vzniku, trocha paranoie - to je charakteristická směsice Šmídových názorů. A co možná není překvapivé, ale mě se nejvíce dotýká (a především proto ho také zmiňuji): zatímco na média má metr přísný, vůči sobě a svým kolegům ve zbrani, tedy mediálním kritikům, je shovívavý. Sám dělá fauly, za které by se v redakci přinejmenším křičelo.

Většina českých mediálních kritiků mě už dlouho fascinuje. Říkám záměrně většina, ta většina, která míchá správné postřehy s pitomostmi, a co hůře, se zjevnými neznalostmi. Mnozí z těch, kteří vyučují o médiích, s oblibou tvrdí, že to či ono je na české žurnalistice vskutku hrozné, ale přitom nikdy neřeknou (nebo snad dokonce nevědí?!), že ty údajně hrozné věci (či správné věci - otázka názoru) jsou globálním trendem. Jenže pokud se nepřizná, že jde o celkový směr, jímž se vydávají noviny v mnoha zemích světa, stává se debata nesmyslnou a neužitečnou. 

Pro lepší pochopení: Před pár lety jsem čítával výroky tuzemských mediálních expertů, podle nichž je přechod z černobílé na barevnou fotografii u českých deníků znakem otřesné lacinosti. Prý je to něco, co by se na Západě nemohlo přihodit. Přitom už tehdy měly na první straně barevné fotky The Washington Post, The New York Times či britské The Times a mnoho jiných ctihodných titulů - dnes už je má dokonce i konzervativní německý Frankfurter Allgemeine Zeitung. O tomto "posunu směrem k lacinosti" se však už nemluví, dnes hledají čeští mediální rozumbradové jiné cíle, aniž by přiznali, že se mýlili. 

Abych byl konkrétní: Milan Šmíd z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy má zjevně noviny rád. Nešvary tepe s brutální pravidelností.  Ale bez ironie. Vůbec nepopírám, že mívá pravdu, když upozorňuje na různé chyby a nedokonalosti. Co už neřekne (nebo neví), jak doopravdy ta či ona věc vzniká. Nebo v horším případě říká nesmysly. A někdy - snad aby potvrdil, jak má ve svých odsudcích pravdu - manipuluje se skutečností takovým způsobem, jaký by byl alespoň v naší redakci zcela nepřijatelný. 

Šmíd se například zaměřuje na titulky článků. V mnoha ohledech se nemýlí.

Tuhle si dělal legraci, jak často se v titulcích MF DNES objevuje slovo boj (seznam odkazů na Šmídovy články - viz konec textu). Uznávám, má naprostou pravdu, je to vskutku legrační. 

Jindy zase Šmíd kritizoval náš titulek ze začátku listopadu, který zněl - 1989: tanky zastavila schůzka s generálem: označil ho za nepřesný; opět zdůrazňuji, že měl pravdu, já otevřeně přiznávám svou odpovědnost za tuto chybu (popis, jak se chyba stala, je ve zvláštním boxu na konci tohoto textu).  

Jenže zde už také začínají pochybnosti. Šmíd totiž naznačil, že ten titulek a článek před prezidentskou volbou záměrně heroizují prezidenta Klause, že se tedy naše noviny snaží podpořit jeho znovuzvolení: Klaus se totiž oné schůzky v roce 1989 zúčastnil. Tohle je úplný nesmyl, jestli jsme si něco při zpracování toho textu s hlavním editorem říkali, tak právě to, že žádnou heroizaci nesmíme dopustit. Třeba se to nepovedlo (článek opět na konci), ale Šmídem naznačovaná představa, že na šéfovském stupínku MF DNES je nějaký červený telefon do Klausovy ložnice, kde právě zasedá jeho volební štáb, hraničí s paranoiou. 

Ale O. K., paranoidní je občas každý z nás. Co mně už přijde vyloženě nefér, je kontext dalšího Šmídova nedávného spisku. V mnohém ho lze pochopit, ale pozoruhodné je, jak se točí kolem chyby, kterou jsme udělali ve jménu. Nehájím tu hloupou věc, zlobí mě, že se stala, že prošla vší kontrolou (asi holt není dokonalá a musím ji zlepšit). Přijde mi zajímavá dikce Šmídova odhalení - "o úrovni redaktorů i editora svědčí také fakt, že Martina Friče přejmenovali na Martina Fryče". No tak dobře. Ve stejné rubrice v srpnu použil Šmíd slovní spojení "diváci Sequencova filmu Atentát". Problém je, že ten režisér se nejmenoval Sequenc, ale Jiří Sequens. Nesvědčí to zase o Šmídově úrovni? Prosím, lze namítnout, že slavný režisér Martin Frič není režisér Sequens, který se hodně zapletl s komunistickým režimem, že tudíž Fričovo jméno má být známější. Jenže když si přečtete Šmídovu glosu, on se tam pasuje do role velikého odborníka (viz http://louc.bloguje.cz/577475-koho-to-dnes-zajima-c-1.php ). Tak by to měl mít správně, když ještě navíc kritizuje jiné, ne?

Zde jsem narazil jen na počátek toho, jak přísně doktor Šmíd vyžaduje etické chování u jiných a jak shovívavý je na sebe a své druhy. Tak například jsem dlouho hledal, kde odsoudil svého kolegu Karla Hvížďalu: ten totiž v roce 2004 publikoval v Lidových novinách článek, jehož obsah i struktura se téměř po větách shodovaly s textem německého časopisu Der Spiegel (Hvíždala žil v Německu dlouho): jakákoli citace zdroje chyběla. Lidové noviny se za text omluvily, Hvížďala se nicméně bránil - řekl, že jen "zamontoval citáty z článku v Der Spiegelu., aniž uvedl zdroj" (viz text v boxu na konci článku).  

Inu, v akademických kruzích se zjevně opisuje a pak se to omlouvá a vymlouvá zeširoka a dlouho - nejen jako nedávno na plzeňské univerzitě. Šmídovo přísné odsouzení Hvížďalova opisování jsem nenašel. Třeba jsem hledal málo. Určitě jsem však našel jiné Šmídovy články datované po této aféře - Karel Hvížďala je tam citován coby autorita. 

Nemělo by mě to překvapit. Šmídem dosud popisované chyby u nás jsou chyby nezáměrné - vznikají vesměs tak, že nemáte čas, jste nepozorní, snažíte se něco udělat dobře, ale prostě si neuvědomíte všechny aspekty. Některé věci však v MF DNES nenajdete, dělat je nesmíme - jednoduše proto, že na ně existují jasná striktní pravidla. Třeba princip: Citát nelze zkrátit tak, že změní smysl směrem, jaký se nám hodí. A právě to Šmíd udělal.  

Ve svém tažení (viz seznam jeho článků) napsal, že u textu v MF DNES ze 30. října byl zavádějící titulek. Nabízel prý více, než se v něm skrývalo. Podle Šmída se v něm tvrdilo, že prvorepublikové Československo záměrně financovalo atentát na italského diktátora Mussoliniho - přitom text tyto závěry ničím nedokládá. 

Pravda, nedokládá. Protože něco takového ve skutečnosti nedokládá ani inkriminovaný podtitulek - a  právě to doktor Šmíd manipuluje a zamlčuje.

Slovo zamlčuje používám záměrně, neumím si totiž představit, že by udělal nezáměrnou chybu toho typu, že si přečte jen půl věty. Šmíd se totiž točí kolem první věty podtitulku - Neúspěšný atentát na Mussoliniho platila Praha. Jenže vypouští úplně jeho druhou větu - Českoslovenští sponzoři však o účelu peněz netušili. Žádný záměrný transfer peněz od Masaryka se tudíž v titulku nenabízí.

Moc by mě zajímalo, co by Šmíd dělal, kdyby něco hodnotil slovy "Obecně se mi to nelíbí, ale v tomto případě nemáme jinou možnost", ale já bych ocitoval v textu jen první část věty - Obecně se mi to nelíbí. A pak pokračoval s tím, že prostě Šmíd něco odmítá. Ale vlastně to udělat můžu. Řekl bych mu, že dělám jen to, co on sám. 

Avšak zpět od Šmída k celku. Závěr: Nevěřte všemu, co mediální teoretici a kritici říkají o práci českých novinářů. Někdy jsou to totiž pitomosti, někdy prachsprostá manipulace. 

Michal Musil, zástupce šéfredaktora MF DNES

Doktor Šmíd o MF DNES:

Text, ve kterém kritizuje chybu, již jsme udělali ve jménu režisére Fričehttp://louc.bloguje.cz/621607-koho-to-dnes-zajima-c-3-na-okraj-rozhovoru-v-mf-dnes.php 

Text, v němž sám dělá chybu ve jménu režiséra Sequensehttp://louc.bloguje.cz/577475-koho-to-dnes-zajima-c-1.php 

Text, ve kterém kritizuje jeden titulek MF DNES a současně sám manipulativně zkresluje podtitulek u jiného textu http://www.louc.cz/08/1901118.html 

Text, ve kterém kritizuje nadužívání slova boj v titulcích MF DNEShttp://www.louc.cz/08/1901107.html  

Články MF DNES

Text s kritizovaným titulkem plus http://zpravy.idnes.cz/1989-tanky-zastavila-schuzka-s-generalem-dyq-/domaci.asp?c=A071113_142943_domaci_nad Pdf první strany - zde 

Kritizovaný text o československých aktivitách proti Mussolinimu v pdf - zde

1989: tanky zastavila schůzka s generálembojstřethádkarůznicerow"revolucionáři"[e-mail]