Můj syn - sériový vrah... Příběh ze soudu s Petrem Zelenkou

Ti dva si nejsou vůbec podobni. Na společných fotografiích od soudu to přímo udeří do očí. Jako by to ani nebyl otec a syn. Petr Zelenka při odvolacím líčení u pražského Vrchního soudu slzel, Bohumil Zelenka v obleku s kravatou rozhořčeně gestikuloval a jako pokaždé energicky hájil barvy rodiny. Myslím, že kdyby se od potomka štítivě distancoval, určitě by sklidil sympatie či alespoň účast. To by ale neudělal ani náhodou.

Bohumil Zelenka mluví u soudu: pod ním sedí jeho syn, "heparinový vrah" Petr Zelenka.ETK

Naopak. Snažil se přesvědčit soudce, že Petr mohl jen za některé vraždy. Jako by nestačila jedna jediná.

Doživotí potvrzeno - nic jiného jsme ani nečekala.

Odsouzený se po procesu svěřil svému advokátovi, že z vazební věznice do Valdic nechce, to se raději zabije. Jeho otec to ještě vzdát nehodlá, uvažuje o dovolání k Nejvyššímu soudu.

Bohumil Zelenka je každopádně kontroverzní postava. Viděla jsem se s ním dvakrát a v mnohém jsme si notovali. Potěšilo mě, že je taky vášnivý houbař, drží slovo a na domluvé schůzky chodí na minutu přesně. Navíc jsme během řeči zjistili, že naši předkové pocházejí ze sousedních vesnic na Třebíčsku.

Říkám to proto, že v náhledu na něj asi nejsem zcela objektivní. Vždyť u soudu vyskakoval jako žlučovitý čertík z krabičky. A bez milosti spílal znalcům i soudcům. Přitom není odpornějšího činu, než kterého se dopustil jeho syn, když s injekční stříkačkou zákeřně zaútočil na bezmocné pacienty havlíčkobrodské nemocnice.

Zkouším si představit, co je horší. Jestli být příbuznou zavražděného, anebo rodičem sériového vraha, který téměř jistě stráví zbytek života za mřížemi. Z obou děsivých variant volím druhou možnost. Bolest totiž znásobuje roj výčitek, které - pokud člověk není totální cynik - nemohou nepřijít, jakkoliv jsou nesmyslné. Třeba jen z titulu biologického otcovství.

I proto mám pro pana Zelenku jisté pochopení. Stalo se mu asi to nejhorší, co může rodiče potkat. „Víte, co je to očistec na zemi? Každé ráno po probuzení mi všechno okamžitě naskočí. Trvale mě bolí žaludek z toho, že Petr ublížil bezmocným lidem," říkal mi před časem.

Ale běda tomu, kdo by ho nazval nešťastníkem. Odmítá se litovat, na rozdíl od syna je silná osobnst. Když jsme ho v Jihlavě fotografovali k rozhovoru pro magazín, s překvapením jsme kvitovala, jak trpělivě, ba s disciplínou plnil pokyny fotografa. Vzdor obrovskému tlaku zarputile hledá PRAVDU a udělal by pro to snad cokoliv.

Jeho věrný spojenec advokát Jan Herout byl z odvolacího procesu rozčarovaný. „Soud se námitkami na 23 stránkách odvolání vůbec nezabýval," zlobil se Herout. Zato se tam pátrání po motivu seriového vraha rozrostlo o další teorii.

Znalec Jaroslav M. Kašparů přirovnal Zelenku k dostihovému sázkaři, který schválně uváděl pacienty do riskantních situací, padni komu padni. Od psychiatra Kašparů si přitom obhajoba tolik slibovala. Jak znám otce Zelenku, podobné hypotézy vůbec nepřipustí. Všichni tihle experti na duši jsou podle něj na draka. Vždyť obě děti vychoval „stoprocentně stejně" tedy dobře a podle svého nejlepšího svědomí. Mladší Markéta si v životě vede skvěle, při zaměstnání studuje vysokou... Přece nedává smysl, aby její bratr byl netvor.

Bohumil Zelenka je ze šesti dětí. Pochází z tradiční selské katolické rodiny, kde bylo zvykem držet při sobě. Řekla bych, že víc než syna hájí čest rodiny. Bere to jako svou povinnost. Určitě trpěl tím, že se syn nevydařil podle jeho představ a dával mu to znát. Znalce má za břídily, kteří nedokážou u syna rozpoznat duševní nemoc. Tahle PRAVDA by totiž byla snesitelná. Jako rodič mu rozumím. Skýtala by určitou imunitu proti zdrcující realitě.

Není takový bloud, aby věřil, že se syn ještě někdy objeví u oběda. „Jsem srovnaný s tím, že budu za Petrem do konce života chodit do věznice," řekl mi pan Zelenka ještě před soudem. A nezakrýval, že mnohem snazší by pro něj bylo, kdyby za ním mohl chodit jinam. Do blázince.

Ivana Karásková, MF DNES, Brno