Kašlu na lidi, budeme se koupat? Tak mluvil premiér Mirek Topolánek v průběhu své zahraniční cesty - konkrétně při návštěvě Spojených arabských emirátů. Zasloužíme si takového premiéra? ...vlastně zasloužíme.
Mirek Topolánek na jedné ze svých zahranicních cest. Tentokrát ve Vietnamu.Reuters/Kham
„Budeme se tady koupat?"
„Ne, zde je připraven oběd".
"Ale mě nezajímá jídlo!"
„Lidé by se ale možná rádi najedli..."
„Kašlu na lidi!"
Ne, nejde o rozhovor navýsost trpělivé matky s velmi nezvladatelným synem. Nepadly pohlavky, ba ostrá slova. Takto totiž odsekával český premiér Mirek Topolánek lidem z vlastního doprovodu. Stalo se během nedávné návštěvy Spojených arabských emirátů.
Pokračování?
Úslužní (a slušní) číšníci již nosili dezert, když se český premiér - patrně načas ukojen výtečně připraveným masem - zvednul. A bez kloudného (a slušného) slova vysvětlení odkráčel. Koupat se?
V témže kraji lídr vlády České republiky chválil kultivovaného vládce jednoho z emirátů za „úspěchy, které jeho země dosáhla". Samozřejmě česky, přičemž arabský vůdce odpovídal anglicky. Samozřejmě.
Nakolik dokáži vyznění jejich dialogu posoudit, jeho podtextem burácelo (české) buranské: hleďme pouštní hochy, nejsou tak špatní! Když nás ale poslechnete, my, vyspělí Evropané, Vám s tím průmyslem pomůžeme...
Je buranství českou politickou normou? Je v demokracii běžné, aby doprovod poslušně čekal, než papaláš nakoupí šmuky? Je vkusné, aby ženy v premiérově doprovodu kráčely konzervativním muslimským světem (Jemen) v kalhotách a bez šátků? A aby svými (patrně nafasovanými) mobilníni telefony za pubertálně nadšeného výskotu snímaly rozkošná zakoutí luxusní toalety arabského panovníka?
Snad se mi to jen zdálo, ale šajchovi pouštní hoši při této české estrádě řvali smíchy, byť pouze očima.
Pravda ovšem je, že jsem nedovzdělaný a arogantní. Nesnáším kritiku, jakoukoliv. Jsem občan České republiky.
Mám tudíž reprezentaci, jakou si zasloužím.
Pavel Novotný, redaktor MF DNES
