Jak se dělá rozhovor s Crosbym

Zpravodaj Karel Knap pořídil v Pittsburghu exkluzivní rozhovor se Sidney Crosbym, nejslavnějším hokejistou současnosti. O tom, jak interview vznikalo, pojednává následující reportáž.

Úkol zněl jasně. Pokusit se o rozhovor s nejlepším hokejistou světa. Se Sidneym Crosbym z klubu Pittsburgh Penguins.

Jennifer Bullano z tiskového oddělení „Pens“ u vrátnice Mellon Areny, nejstarší haly, v níž se hraje NHL, nedává moc nadějí: „Žádosti o interview se Sidem vyřizuje můj nadřízený Frank Buonomo. Domluvte se s ním.“

Věřte, že není snadné dostat k diktafonu nejslavnější osobnosti NHL. Na e-mailovou žádost Penguins rovnou odepíšou, že majitel klubu Mario Lemieux rozhovory nedává. Phoenix Coyotes na dotaz ohledně kouče Wayna Gretzkého raději neodpoví vůbec.

A co jejich nástupce Crosby?

Ani s ním to není úplně jednoduché. Třeba pomůže přímluva jeho českého spoluhráče Petra Sýkory. Zatímco se Crosby po tréninku ještě moří na ledě, Sýkora v kabině lobbuje u Franka Buonoma: „Mohl by Sid odpovědět na pár otázek pro české noviny?“

Ředitel pro kontakt s médii se však netváří moc vlídně: „On už jeden rozhovor v programu má. Čeká na něj Rus Saša. Sid přijde, bude k dispozici, ale s individuálním rozhovorem nepočítejte.“

Takže je to v háji? Třeba ještě ne…

Když se Crosby dokolíbá ke své přihrádce a vysíleně padne na lavici, hned ze sebe svléká výstroj a omlouvá se místním reportérům: „Musím to udělat hned, jinak bych se rozseděl a pak už bych ze sebe ty chrániče nesundal.“

Pásku, kterou měl omotanou kolem holení, chce hodit do koše stojícího opodál, ale ulepený cár zůstává viset na jeho hraně. Mohl ho frajersky nechat viset, ale stejně se natáhne a napotřetí ho našťouchá dovnitř. Slušně vychovaný kluk.

Tvář rudá, černé prádlo nasáklé potem. Pittsburským novinářům vykládá o tom, jak lituje veterána Marka Recchiho, který se večer předtím nevešel do sestavy. A pak s úctou hovoří o způsobu, jak se nejbližší soupeř New York Rangers skvěle brání v oslabení. Způsobně přednáší pár očekávaných frází, to je jeho obvyklá rutina.

Pittsburští kolegové, přesycení Crosbyho neustálou přítomností, naštěstí svůj výslech rychle končí. A reprezentativně vyhlížející dozorce Frank ani ruský konkurent Saša nejsou na dohled.

To je příležitost. „Pár otázek pro český deník?“

Crosby přikyvuje. Brzy se ukazuje, že dvacetiletý mládenec dokáže být nejen příjemný, ale i zábavný. Byť nesrší vtipy k popukání, mluví vcelku zajímavě.

V koutku místnosti si nás chvíli nikdo nevšímá. Teprve asi po osmi minutách se přibližuje Frank se Sašou. „To je jeden Čech,“ říká polohlasně Frank onomu Rusovi. „Nemá se Sidem domluvenou schůzku, to je skandální!“

A směje se. Jenže záhy už vážně upozorňuje: „Musíte končit.“ A gestem naznačuje, že je čas střídat. Na pořádný rozhovor by bylo potřeba tak půl hodiny, ale to už bych chtěl opravdu příliš. Kapitán Penguins pak ještě chvíli odpovídá Sašovi, než i tuhle konverzaci tiskový boss utne.

Smekám před Crosbyho trpělivostí, denně musí reagovat na desítky více či méně chytrých dotazů. Když odchází do převlékárny, povídám: „Tak konečně vysvobozen? Ještě jednou díky!“

On se culí a ptá se: „Jak vy to vlastně říkáte?“

A pokouší se o češtinu: „Díkju? Nebo Dikuju?“ 

KAREL KNAP, Pittsburgh

Rozhovor najdete v úterním vydání Mladé fronty DNES.

Své dotazy a připomínky nám můžete zasílat na tento email: [e-mail]