Jak mi Paroubek udělal krásný den aneb Kdo to tu lže?

Svět byl na mě ten den mimořádně vlídný. Proč, pochopil jsem až večer. Soused, který na mě nikdy nepromluvil, ba nepozdravil, mě u panáka řekl: „Myslel jsem si, že jste náfuka, když o vás ale Paroubek napsal, že lžete, tak to musíte bejt slušnej a rovnej chlap."

*** 

Pošťačka, která jindy zatajuje (ne-li krade) balíky a schválně schovává doporučená psaní se rozzářila: „Dobrý den, pan Komárek, tady vám nesu něco z banky" Když jsem jí chtěl dát pár drobných od cesty, odmítla.

Jindy nerudný až hrubý řidič autobusu se na mě usmál, jako bych byl nějaká modelka, což nejspíše nejsem.

V práci se naopak kolegyně zamračila: „Ty jsi teď hvězda a ne vlastní zásluhou". S tím samozřejmě nemohu souhlasit. Za hvězdu se, jako každý novinář považuji v každé situaci.:-) Kolegyně to ale až dosud (jako žádný novinář o druhém novináři) neuznala.

V posilovně se ke mně přitočil svalovec. Bál jsem se, že mě udeří. On mě však poplácal po rameni, což bylo jako by mě udeřil. Anabolika jsou anabolika. „Seš frajer, kámo", zamumlal.

Žena, která mi vaří nanejvýš filé, a to jen ve svátek, udělala tentokrát guláš a buchty.

Proč je svět ke mně tak vlídný, pochopil jsem až večer. Soused, který na mě nikdy nepromluvil, ba nepozdravil, mě nesměle pozval na panáka. V průběhu debaty jsem se zeptal, proč tak náhle změnil názor. Odpověděl otevřeně: „Myslel jsem si, že jste náfuka, když o vás ale Paroubek napsal, že lžete, tak to musíte bejt slušnej a rovnej chlap."

Předchozí řádky jsou, přiznávám, lehce nadneseny, i když v jádru jsou pravdivé. Laskavý čtenář má ale právo posoudit, zda lžu já nebo Jiří Paroubek.

Nuže, zde fakta k posouzení:

Paroubek píše: „Pan Komárek zřejmě trpí bájnou lhavostí. Tedy pokud jde speciálně o mou osobu. A je to jeho trvalý duševní stav. Nedávno jsem se dozvěděl v MFD právě z jeho pera zaručeně „pravdivou" zprávu, že prý za přehmaty policie a „nezávislých" soudů v kauzách biolíh a paní Jourové mohu já. Prý proto, že jsem rozpoutal hon na „šibaly".

Já jsem ale v článku před několika týdny napsal: „Možná tomu napomohla i společenská atmosféra honu na šibaly, kterou pod heslem „padni komu padni" rozpoutal Jiří Paroubek. Zálusk policistů na vysoké úředníky, údajně namočené v korupci, tak dostal volný průchod. Ale i kdyby to tak bylo, policii a spravedlnost to neomlouvá. Spíše jí to přitěžuje."

To je pravý opak toho, co Paroubek tvrdí.

S krásou a atraktivitou je to možná ještě větší legrace.

Paroubek cituje sebe sama: „Svou atraktivitu mají ale ženy i potom, jenom kritéria se už přesunují od fyzické krásy ke kráse, kterou jsme si zvykli označovat jako duševní." Říká přitom, že já lžu, když jsem ho nařkl, že ženu vidí krásnou jen do čtyřiceti. Pro kohokoli soudného, kdo zná aspoň základy základů logiky, můj názor potvrzuje!

Pan Paroubek je ale ještě větší borec, než jste si mysleli. Vyčítá redakci MF DNES, že otiskla jen část jeho reakce. Chtěli jsme ji otisknout celou! Jen s mým dovětkem, který by uvedl na pravou míru ty „šibaly". Jenže pak jsme zjistili, že Jiří Paroubek byl tak říčný, aby se o jeho myšlenkách dověděl svět, že už je napsal na blog. Nezbylo nám, než z blogu přesně citovat...

Martin Komárek, redaktor MF DNES

Texty, jež předcházely tomuto blogu Martina Komárka, si přečtěte zde:

Jiří Paroubek: Pane Komárku, proč stále lžete?

Jiří Paroubek: Proč ta licoměrnost, holoubkové?

Martin Komárek: Forever young...
Výňatky z článku, na nějž Jiří Paroubek reaguje v článku Pane Komárku, proč stále lžete?

Mládí bude delší. Vzhledem k tomu, jak Evropané stárnou, bude mladým ještě osmačtyřicetiletý člověk. Je už skoro povinností připomenout oslavy padesátin národního barda Vrchlického, jenž byl takto národně zjihlým tiskem na přelomu devatenáctého a dvacátého století zván velebným kmetem.
I muži mnohem mladší v té době nosili bradky, kroutili si kníry, kadeřili pleš a s lorňonem a cibulemi, naditi ve vestu a redingot, vyhlíželi jako sedmdesátníci. Navíc se patřičně zle, dospěle a povýšeně tvářili.
Proč nepíšu o ženách? Ty padesátileté už na veřejnost nevylézaly.
....

Pravda, i dnes jsou výjimky, filozofové, kteří považují drsné působení času za nezlomné fátum. Takový Jiří Paroubek, jeden z titánů moderního českého myšlení, se domnívá, že žena může být krásná jen do čtyřiceti. Pokud bude hranice mládí posunuta až do osmačtyřicítky, budou podle Paroubkovy stupnice ženy mladé a krásné (do čtyřicítky) a ženy mladé a ošklivé (mezi čtyřicítkou a osmačtyřicítkou.) Otázka je, jak nazvat ty po osmačtyřicítce.
...

Navzdory Paroubkovi je tedy pravděpodobné, že se mládí bude takto prodlužovat. Společnost se tomu částečně přizpůsobuje. Penzi dostanete v pozdějším věku. Lidé mají děti ne ve dvaceti, ale ve třiceti či čtyřiceti.

...