Hodinky primátora Béma. Nesmysl? Ne, ten člověk něco skrývá

Pražskému primátorovi Pavlu Bémovi se situace vymkla z rukou: chtěl se národu předvést jako spořílek a teď vypadá jako obyčejný baron Prášil.

Bémovy hodinky zn. PaneraiFoto: Lidové noviny

Skromný sběratel luxusu
V rozhovoru, který poskytl minulý týden našemu Magazínu, mimo jiné oznámil: „Mám strašně malé životní nároky. Nehromadím majetek, s výjimkou těch batohů... Za ně jsem ochoten utratit třeba třicet tisíc.“ Jeho rodina prý nevybočuje z českého průměru. „S našimi příjmy se dá vyjít strašně snadno. Musíte mít kromě sebe ještě nenáročnou manželku. Nejnáročnější jsou děti, ale my se snažíme je držet zkrátka. Tak se to dá ustát... Jsme taková konzervativní zdravá rodina – pojistka, penzijní připojištění...“

O Bémově sbírce luxusních hodinek čtěte ZDE

Nemít oči, které vidí, dalo by se tomu i věřit. Jenže k primátorově smůle vidoucí oči máme. A proto se už pár dní ptáme na sbírku jeho luxusních hodinek, které si bere s sebou na různé veřejné akce a jejichž pořizovací hodnota byla v součtu kolem půl milionu korun. Přidáme-li k tomu třeba náklady na Bémovu megaoslavu pětačtyřicátých narozenin v pražských Žlutých lázních zhruba pro tisícovku pozvaných a čtvrt milionu za jeho loňskou výpravu na Mount Everest, legendě o „strašně malých životních nárocích“ pak může věřit jen opravdový prosťáček. Ať si pan Bém luxusu klidně užívá, má-li na něj. Ať si dá na ruce třeba pozlacený model pražského orloje, ať si do Žlutých lázní zve tisíce lidí... Jen ať se u toho netváří jako asketický sportovec, který nám snad chce být vzorem ctnosti a skromnosti.

Jde jen o hodinky, o nic velkého. Přece člověku s jeho příjmy nebudete závidět nějaký ten ciferník, ozvalo se několik čtenářů. Mají pravdu, pražský primátor si klidně ze svého devadesátitisícového platu může pořizovat luxusní zboží, není mu co závidět. Ale co nás nahlodává, to je ta Bémova snaha zapřít skutečnost.

Napadají mě pro to tři vysvětlení.

Platí za Béma někdo jiný?
To první: pražský primátor Bém nechce o původu a ceně svých hodinek a nákladech na oslavu narozenin mluvit, protože to za něj platí někdo jiný. Kdo? Proč? Má za to snad od primátora nějaké protislužby? Zbytečné otázky, na které Bém nechce odpovídat. Možná proto také v rozhovoru pro Magazín odpověděl, že hodinky, které má, dostal k narozeninám nebo k Vánocům „od manželky, aby to nějak nevypadalo“. Jakmile vyšlo najevo, že by si manželka na takové dary musela brát v bance půjčky, Bém rozšířil okruh dárců: „Hodinky jsem dostal od rodiny a přátel.“ Kdo to je, už neříká.

Druhé vysvětlení: Bém si dává na ruce laciné napodobeniny drahých značek, které pořídil někde na tržišti za pár babek. Ale chodit na veřejnosti s padělky na rukou, navíc je nápadně často střídat, to by nebyla pro pražského primátora zrovna dobrá vizitka.

Zbývá ještě jedno možné vysvětlení. Pavel Bém prostě chtěl před lidmi vypadat jinak, než jaký ve skutečnosti je. Někde vyčetl či mu někdo poradil, že voliči mají rádi skromné typy, kteří žijí stejnými problémy, ve stejných rodinách, se stejně náročnými, ale přitom zkrátka drženými dětmi... A on se prostě k takovým typům chtěl – v rozporu s realitou – přihlásit. Aby zabodoval u voličů. Bylo-li to tak, nejspíš ho dneska už mrzí, že mu taková kamufláž nevyšla.

Jestli to bylo jinak, bude na místě dál sledovat primátorovy štědré přátele. Větu o svých „malých životních nárocích“ už Pavel Bém asi nezopakuje. Ale můžeme čekat, jakou pohádku si pro nás přichystá příště.

Jiří Kubík
zástupce šéfredaktora MF DNES