EU vadí dnešní lavice. Mně se sedělo dobře v těch z doby mocnářství

Spory o tom, jak má prvňáček ve škole správně sedět a jak těžkou tašku nosit, se bez valného úspěchu táhnou desítky let.

Dodnes mám v paměti cepování paní učitelky Hromádkové, abychom v archaických lavicích z dob rakousko-uherského mocnářství seděli jako pravítka s rukama za zády. A nikdo si tehdy v její přítomnosti nedovolil nosit koženou brašnu jinak než na zádech. Až teď se do letitého problému vložila Evropská komise s doporučením, jak má školní židle vlastně vypadat a jak na ní správně sedět, aby se páteř školáčků nekřivila.

Více o tom, jak sedí žádi českých škol, čtěte ZDE

Má generace přežila bez větší úhony na těle ergonomicky naprosto příšerné lavice i brašny. Ale nestalo se tak kvůli peskování třídní učitelky, nýbrž proto, že tehdejší školní osnovy nebyly k hodinám tělocviku skoupé. Pamatovaly dokonce i na pravidelné atletické závody a sportovní kroužky.

Než tedy vytvářet normy, jak má vypadat židle či banán, mohli by evropští byrokraté školám doporučit, že ten nejlepší lék na skoliózu páteře rachitických žáčků je sport.

Jan Gazdík reportér MF DNES

Autor: Redakční blog MF DNES | pátek 12.12.2008 13:40 | karma článku: 23,46 | přečteno: 2109x