Vážení čtenáři, ode dneška začínáme na redakčním blogu MF DNES publikovat vybrané dopisy redakci, na které nezbylo místo v rubrice "Fórum čtenářů" v tištěné MF DNES.
Foto: Profimedia.cz
Do redakce přicházejí každý den e-mailem, faxem i klasickou poštou až desítky čtenářských ohlasů, z nichž si velká řada bohužel do novin nenajde cestu, protože prostor na tiskových stranách je omezený.
Internet v tomto směru nabízí mnohem širší možnosti - a představuje také fórum, na kterém si mohou čtenáři MF DNES a iDNES.cz vyměňovat názory a diskutovat o aktuálních tématech. Proto jsme se rozhodli začít vybrané dopisy čtenářů publikovat na tomto blogu. Začínáme příspěvkem učitele Ondřeje Hýska o vztahu Čechů k Evropské unii.
Pokud byste i vy měli zájem zaslat redakci svůj příspěvek, můžete využít e-mailovou adresu nazory@mfdnes.cz .
Redakce MF DNES
Česko patří do Evropy. Proč to pořád někdo popírá?
Co vede část politických elit k tomu, že se pouští do boje o (ne)přijetí Lisabonské smlouvy, jako by šlo o bytí či nebytí (obyvatel) tohoto státu?
Už v 19. století nabízelo umění dvě možnosti pro jazykově se vzmáhající českou kulturu. Můžeme je na jedné straně zjednodušit do sentimentální písně, v níž se Tyl ustrašeně ptá „Kde domov můj?“ (mj. odpověď na tuto otázku mě jako Moravana nikdy zcela neuspokojila, dávám přednost univerzálnější Ódě na radost) a se kterou se vždy ráda dojímala celá česká kotlina, a na druhé straně do Máchovy nabídky „sluncí jasných světů jiných“, jež však buď nebyla pochopena, nebo se jí vlastenecké kruhy ponejprve zalekly, dokud nepřišel Havlíček.
Je s podivem, že i dnes nám část politické scény líčí evropské jiné světy jako ohrožení našeho domova. Je zarážející, že se v tom nádherně doplňuje ultralevice pod vedením KSČM s ultrapravicí pod vedením nejvyššího úředníka ČR a části ODS. Extremistické mládežnické odnože komunistů i nacionalistů to zřejmě budou svorně (snad jen fyzicky proti sobě) demonstrovat před Ústavním soudem.
Myslím si, že výroky a fangličkářství pánů Sloty, Kaczyńského či Klause skutečně nepatří do střední Evropy 21. století, že se tito bojovníci za nikdy nedefinované „národní zájmy“ zapomněli v minulosti, která vedla ke dvěma světovým válkám.
Jsem však přesvědčen, že se těmto a jim podobným z touhy po moci či z obyčejné lidské hlouposti určitě nepodaří posilovat marginální (oxymóron!) národní státečky a oslabovat tak Evropu, která i s nimi bude v současném multipolarizujícím se světě ještě více upozaděna od těch silnějších „pólů“, jimiž jsou nejen USA, ale už i Čína a Indie a brzy také Rusko, část Afriky a Jižní Ameriky.
Pak by totiž někteří z nás opět sbalili kufry a spolu s českými Romy pochopili, že v takovémto státě není nutné si nechat každý den zvedat žluč přízemností a zlobou.
Ondřej Hýsek
učitel na gymnáziu
student doktorského studia FF MU Brno
