Můj sociální bublifuk

Pípla zpráva. Někdo napsal: „Moje milá sociální bublino!“ Rozhodně to zní líp než: „Hej, vy, kdo sledujete můj profil na facebooku.“

Stála jsem zrovna na benzínce u zrcadla, ladila makeup, abych během pár minut vyměnila táborový look za dámu. Ta zpráva přišla v pravý okamžik. Moje myšlenky se rozeběhly mým programem posledních dní.

Jeden den ráno sedím s partou mladých lidí z pěstounských rodin v Ústí. Protože je vedro k padnutí, kombinujeme práci v učebně, část aktivit v parku a odpoledne na koupališti. Jsme obloženi papíry, obrázky, poznámkami. Jako těžítko slouží pantofle. Probíráme vztahy, jak si udržet důstojnost, když vám život zrovna nenadělí růžovou knihovnu ani kapesné od rodičů. Řešíme, jak zvládnout vlastní dospělý život, překonat předsudky a nesložit se u první překážky.

A pak? Cestou do Prahy „pitstop“ na benzínce. V kufru mě čekají pečlivě složené šaty, elegantní kabelka, kosmetická taštička, lak a hřeben a výběr z několikero párů lodiček. Ano, občas mám s sebou půl botníku. Převléknu se, nalíčím a za hodinu už usedám v krásné restauraci na večeři s ministrem.

Jindy od rána na veletrhu tahám krabice s knihami, stavím rollupy a vypadám spíš jako skladník než „ta paní z článku v novinách“. Pak rychlá sprcha v hotelovém pokoji, a hup — přes půl republiky na oslavu královských narozenin.

Víkend? Dopoledne seminář pro válečné uprchlíky, odpoledne přebírám ocenění od guvernéra ČNB. A večer? Sedím ve vesnické hospodě, piju pivo a s kamarády tančím na návsi za doprovodu heligonek.

Další den? Dopoledne jednání o milionech pro podporu veřejně prospěšných projektů. Odpoledne s mladou ženou z dětského domova řešíme její rozpočet. Má pár tisícovek měsíčně, snaží se, pracuje, je single, a prostě to často nevychází ani na základní potřeby. V duchu přemýšlím, jak to zvládají samoživitelky…

A co mi tenhle můj bublifuk vlastně dává?

Učí mě pokoře a vděčnosti, když můžu dělat, co mi dává smysl. Ať už v noci píšu články a učebnice, nebo trávím čas s těmi, kdo mají skutečné problémy a přemýšlím, co pro ně udělat. Nebo když obědvám v krásné restauraci a večer sedím s knížkou, obložená svými kočkami a usrkávám prosecco. Nic z toho není samozřejmost.

Učí mě toleranci a přizpůsobivosti. Nemám jednu sociální bublinu, nemám jeden okruh lidí. Mám kamarády mezi uprchlíky i společenskou elitou, mám krásné vztahy s lidmi, na které mnozí koukají přes prsty. A díky tomu jsem bohatší než kdy dřív.

Učí mě být zorganizovaná. Ač to možná nevypadá, jsem člověk velmi zaměřený za své vize a cíle. Požaduji měřitelné výsledky a profesionaliu od sebe i od svého okolí. Věřím ve své sny, ale nezapomínám pro ně pracovat. A hlavně věřím v osobní a duchovní růst. V Bibli se píše: Ukaž mi svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích…

Tak tohle je můj život.
Můj barevný, někdy bláznivý, ale vždycky opravdový sociální bublifuk.