Dobré rady do života: 2) Poznej sám sebe

Už si nepamatuji přesně, jestli jsem rady, které tu sdílím, dostávala přesně v tomhle pořadí. Dokonce ani nemohu zaručit, že jsem je v tomto pořadí pochopila.

Ale v jednu chvíli se ke mně opakovaně dostávala rada poznat sama sebe a skrze to pochopit ostatní. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, co se tím vlastně myslí. Když říkám dlouho, tak myslím, opravdu mnoho let.

Ale přemýšlela jsem, jak se to vlastně dělá. Znám se přeci dobře. Jsem rázná, usiluji o dobré věci, taky trochu snílek, jsem vzdělaná, orientuji se v kultuře, jsem angažovaná, co na tom, že občas lidem řeknu, co si myslím, a že jim se to nelíbí. Nikdy na ně nejsem náročnější než na sebe! Chtějí výsledky a když řeknu, co mají dělat, tak začnou fňukat a hledat výmluvy, proč nejde to či ono. Nechápu, o co jim tedy jde... Dobrá, dobrá, souhlasím... Chtělo by to nějaký seberozvoj. Co když je to se mnou fakt tak zlý? Co když mají pravdu? Jsem opravdu tak nesnesitelná?

Začala jsem číst Sedm návyků skutečně efektivních lidí. Byla jsem fascinovaná hloubkou myšlenek. Nutilo mě to sepsat si svůj životní plán. Několik nocí jsem skoro nespala. Seděla jsem v křesle s tužkou a papírem a přemýšlela, psala, škrtala, upravovala. Sepsala jsem svou životní misi, klíčové vlastnosti a charakteristiky, přemýšlela o svém přínosu ostatním.

Jaká bych tedy byla, kdybych byla tou Janou, která je úspěšná a lidi ji mají rádi? Kým bych byla? Jak poznám, že už taková jsem? Na čem to uvidí moje okolí? Hromada otázek, ještě víc odpovědí... Znovu a znovu jsem je pilovala. Když jsem napsala některá ze slov, tak jsem měla pocit, že se budu červenat. No ne, na co vy nemyslíte... Třeba „mít vliv“, to jsem tam sice napsala, ale styděla jsem se to číst i sama před sebou v duchu, natož abych to přečetla nahlas. Ale k tomu se vrátíme ještě v jiné kapitole.

Být dáma, úspěšná, opravdová, rozhodná, pokorná, přátelská, vzdělaná, zodpovědná, leader, statečná, vlivná, bohatá, atraktivní, důvěryhodná...

A tak začal můj víc jak dvacetiletý každodenní souboj sama se sebou, se svou super cholerickou povahou, se svými strachy, obavami, předsudky, přehnanými reakcemi. Uvnitř jsem byla romantik, co píše básničky, princezna, co tančí walz, holka, která věří na velkou lásku... Ale bylo bezpečnější být arogantní. Když je odpálíte dřív než oni vás, vyhrajete! Nesmíte ukázat svou zranitelnost. Nebo snad ano?

Začetla jsem se do spousty knih. Ať už Osobnosti plus Florence Litauerové, učebnic psychologie a řeči těla, až se mi dostala do rukou knížka Pozitivní povahové profily Roberta Rohma. Nespočítám, kolikrát jsem ji od té doby četla, kolikrát z ní učila, nebo z ní citovala. Pravidelně nad ní sedím a přemýšlím o sobě, o členech rodiny, kolezích i obchodních partnerech.

Stále jsem na cestě.

A co z toho vyplývá pro vás? Nastavte zrcadlo sami sobě! Buďte upřímní a jděte do hloubky. Nespokojte se s povrchní odpovědí. Odpovídáte jen sami sobě.