Cena svobody aneb siamská dvojčata

Důvodů, proč lidé přemýšlejí o tom, že si pořídí živnostenský list a začnou podnikat sami na sebe, je řada. Myslím, že souhrnně bychom je mohli nazvat nezávislost nebo svoboda.

Ten pocit, že mohu vstávat, kdy chci, mohu si zařídit program, jak chci, nemám šéfa, a tudíž si dělám, co chci a kdy chci... A taky si mohu vzít volno, kdy potřebuji, nebo jet na dovolenou, když je pěkně, a ne v termínu, který jsem nahlásila půl roku předem.

Zní to jako rajská hudba těm, kteří chodí do práce od-do, šéf je pes, na dovolenou v létě nebo v zimě vzhledem k zaměření firmy mohou zapomenout, protože uprostřed sezóny je problém zůstat doma dva dny s chřipkou, natož si vzít týden volno.

Podívejme se ale, jak to vlastně s tou svobodou doopravdy je. Povím Vám tedy jeden krátký příběh:

Paní Svoboda, ta okouzlující dáma, posedávající v kavárnách a restauracích, procházející se s rozevlátými vlasy po prosluněném nábřeží, uvolněná, když odpočívá na terase svého domu, a rozesmátá v novém nablýskaném autě, má totiž siamské dvojče, o kterém se nikde příliš nemluví. Nikdo ho příliš nemá rád, natož aby se s ním lidé toužící po nezávislosti chtěli kamarádit. Obvykle to však končí neslavně, pokud na paní Svobodu nahlížíte jen z její hezčí stránky.

Tím na první pohled odpudivým dvojčetem je Disciplína. Přísné rysy v obličeji, strohé vzezření, prsty nekompromisně poklepávající na displej hodinek, v ruce diář plný úkolů, stohy knih a odborné literatury v tašce přes rameno, na stole počítač s hromadou e-mailů a šanony s nápisem účetnictví, marketing a obchod, na zdi velký kalendář, kde vedle pracovních schůzek, veletrhů, konferencí je napsáno rodina, přátelé a já.

Možná se tyto řádky zdají jako nadsázka. Podívejme se tedy, jak to funguje v případě těch, kteří si k Disciplíně stále nenašli cestu a nevytvořili si s ní kamarádský vztah.

Vezměme příklad paní Okouzlené, které „sluší" nové auto na leasing i to, když popíjí kávu s kamarádkou v zahradní kavárničce u dětského hřiště, promenuje se v nových modelech před zrcadlem v obchoďáku v deset hodin dopoledne, odpoledne je čas na pár pracovních telefonátů a schůzku a večer je třeba vidět premiéru v divadle nebo kině. Na konci měsíce se sejdou všechny složenky a účty a... ejhle! Paní Okouzlená klepe na dveře s nápisem Svoboda a stěžuje si. Znějí slova jako „ono to podnikání nějak nefunguje", „ono to není tak, jak to vypadá zvenku".

A co na to paní Svoboda? Jen lehký úsměv: „Račte vstoupit." A tady už je vidět paní Disciplína. Sedí na terase ve stínu své krásné sestry. „Pojďme se projít naším soukromím," pokyne přívětivě hostitelka. Až teď rozeznáte, že legrační smajlík na nočním stolku je vlastně budík, nekompromisně natažený na brzkou ranní hodinu, že bezstarostné štěbetání na terase je jeden pracovní hovor za druhým, polední schůzka není s kamarádkou, ale obchodním partnerem, ano, procházka po nábřeží byla chvilka odpočinku, po které následovala konzultace, našel se i čas zavolat manželovi, dětem, večer bude prostor zavolat rodičům, jak se daří.

„Naštěstí dnes bylo schůzek o něco méně, takže jsem stačila vyprat i pračku prádla a těsně před odchodem na oběd jej za pár minut pověsit. Kolem páté bylo třeba vyřídit ještě důležité maily. Pět zpráv od kamarádek s úžasnými přílohami o mém osudu, který ovlivním tak, že pošlu nebo nepošlu tuto zprávu dál, se pozornosti skutečně nedočká. To, co ovlivní podnikatelský osud, je jasná vize podnikání, porozumění klientele, promyšlené portfolio služeb a produktů, dobře zkalkulovaný podnikatelský záměr, základní povědomí o marketingu a trendech v obchodě a přiznání si, že jsou oblasti, kde se potřebuji ještě zlepšovat. To, co rozhodně není na okraji našeho zájmu, není ani rodina, ani zdraví, ani to, jak vypadáme," usmívají se dvojčata. „Jen možná ke kadeřnici jdeme večer, ne odpoledne, vaříme v deset večer, aby si to rodinka mohla následující den ohřát, běžné nákupy objednáváme přes internet s dovážkou na místo určení, a čas, který získáme, raději věnujeme čtení, než televizi," dodávají ještě.

„Krásné hadříky a serepetičky si kupujeme za odměnu, když se podaří dosáhnout nějakého konkrétního výsledku v podnikání. Některé odměny odkládáme, abychom se motivovaly, když pozitivní duševní postoj nabere zrovna opačný směr. Ale potom je odměna o to sladší! A pak, když je všude kolem zima, bláto, pošmourno, celkově typické nevlídno, sedneme do letadla a frrr... Budeme na vás vzpomínat z druhé strany zeměkoule, procházet se v rovníkovém horku a psát pohlednice „Svoboda něco stojí, ale ta cena stojí za to!"," potutelně se usmívají a oči jim nadšením jiskří...
Pokud i Vy patříte mezi lidi, kteří touží obstát, a život na volné noze si chcete skutečně užívat, případně míříte dál, do role podnikatele, který dává práci lidem kolem sebe, najděte si správné kamarády...