Keltská planetka Libenice

4. října 1986 objevil astronom observatoře na Kleti Antonín Mrkos dosud neznámé vesmírné těleso. Na návrh kolegy Miloše Tichého planetka s katalogovým číslem 4823 byla pojmenována po vesnici v kolínském okrese. 

Libenice s třemi sty obyvateli se tak staly široko daleko jedinou obcí, která se může pyšnit jmenovcem v dalekém vesmíru. 

Nenápadnou odbočku do Libenic minou denně stovky možná tisíce aut jedoucích po státní silnici mezi Kolínem a Kutnou Horou. Je tu zpustlá tržnice, autobazar, vykládka kamionů. Asi jen málokdo by si toto neutěšené místo spojoval s planetkou vzdálenou stovky milionů kilometrů odsud. Právě tady byl archeology v roce 1959 učiněn nález, který s objevem svým způsobem souvisí. Šlo o relativně velký obdélníkový útvar ohraničený mělkým příkopem (83 x 26,4 m), v jehož jihovýchodní části se nalézal zahloubený oblý prostor s dva metry vysokou a 1,4 tuny těžkou kamennou stélou (menhirem). Tehdejší archeologové byli přesvědčeni, že narazili na 2300 let starou keltskou svatyni, jedinou svého druhu v Čechách.

V Libenicích se nejspíše uctíval kult podsvětního božstva. Množství úlomků misek a amfor svědčí o úlitbách nebo pití obřadního nápoje, kosti domácích zvířat v jamách zas o krvavých obětech. Nalezly se zde také tři neúplné kostry zřejmě rozčtvrcených dětí. Nejvýznamnějším nálezem byl hrob padesátileté ženy (kněžky) pohřbené s bohatou výbavou bronzových a jiných předmětů. Pro českou archeologii se jednalo o mimořádný objev.

Astronomové, kteří objeví planetku, mají s ohledem na stanovená kritéria právo navrhnout pojmenování dle svého uvážení.  Miloš Tichý, který je sám objevitelem více než pětiset z nich, je velkým příznivcem Keltů, a tak aby naší zemi neprezentovaly ve vesmíru například jen jména zasloužilých osobností české historie, začal pojmenovávat nové planetky dle významných keltských nalezišť. Není tak náhodou, že třeba hned následující s číslem 4824 se jmenuje Stradonice, kde se nalézá jedno z nejvýznamnějších keltských opid u nás. Dalšími „keltskými“ planetkami jsou Nevězice, Třísov, Závist, nebo Mšecké Žehrovice či Abilunon.  

Konkrétně u Libenic se však v půlce 90. let objevil menší zádrhel. Přední český znalec doby laténské Jiří Waldhauser zpochybnil keltský původ svatyně. Předložil řadu přesvědčivých důkazů o tom, že se spíše jedná o mnohem mladší germánskou svatyni, přičemž starší keltský hrob ženy je zde umístěn náhodou. Zjištěním, že jde o dva samostatné archeologické nálezy bez vzájemné souvislosti, byla hypotéza o vzácné keltské svatyni zásadním způsobem oslabena, ale na planetku to pochopitelně už žádný vliv nemělo (ostatně v okolí Libenic se nalézá tak jako tak množství jiných nepochybně keltských archeologických nalezišť).

Planetka Libenice obíhá v tzv. hlavním pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru. V této části sluneční soustavy se vyskytují stovky tisíc asteroidů, jejichž velikost se pohybuje od drobných „kamínků“ až po tělesa o průměru několika set kilometrů. Planetka Libenice má v průměru 8 km. Rok na ní trvá tři pozemské roky a dva měsíce. Vzdálenost od země je proměnlivá. V nadcházejících třech dekádách bude od nás nejdále 14. října 2032, a to zhruba 507 milionů kilometrů, zatímco naopak nejblíže, „pouhých“ 140 milionů kilometrů, k ní budeme mít 25. října 2040. Nejjasnější na noční obloze by Libenice měly být 25. září 2024.

Od roku 1984 dodnes se uskutečnilo více než 2800 pozorování tohoto vesmírného tělesa. I když jde o jakousi regionální toponymickou kuriozitu, v Libenicích samotných na vesmírného jmenovce nic neupomíná. Naopak keltskou minulost připomínají hned dva novodobé menhiry instalované před několika lety na obecní návsi (originální stéla z naleziště pod dnešní tržnicí zdobí nádvoří Archeologického ústavu v Praze).  

Článek vyšel redakčně upraven na webu Kolínského deníku 8. října 2022.