Draví motýli

Fantazie přihlouplého hororového filmu, nebo skutečně žijí motýli, kteří dokáží zakousnout a sežrat nepřítele? 

Představa krvežíznivého motýla sužujícího své okolí není hodna ani béčkového hororu. Motýla máme spojeného s elegancí, krásou a mírumilovností až nudou. Existenci dravého motýla jsme snad ochotni váhavě připustit někde daleko od Čech, možná v tropech.

Nemusíme chodit tak daleko, i u nás se takové potvory vyskytují a jsou docela běžné. Například modrásci. Netřeba však propadat panice a děsit se chvíle, kdy motýl napřímí sosák a střemhlav zaútočí. Dravé jsou pouze jeho housenky a ne všech druhů.

Predátoři mívají život zdánlivě snazší, protože si na ně málokdo troufne. Ale ani tak nemají na růžích ustláno. Život modráska začíná podobně, jako u jiných motýlů. Samička naklade do květenství několik málo vajíček (podle druhu, většinou do pěti kusů). Vylíhlé housenky pak vyžírají semeníky. Až potud by se zdálo vše normální.

Když je housenek v semeníku moc, začnou se vzájemně napadat. Lhostejno, jsou-li to housenky stejného či jiného druhu. Sežrat cizí housenku jim jde stejně dobře, jako vnitrodruhový kanibalismus. Po několika dnech housenky už rostlinná strava nebaví a skáčou pod rostlinu v naději, že se jich někdo ujme.

Tady dochází k dalším ztrátám. Někdo se jich ujme v každém případě, ne vždy však s dobrými úmysly. Housenky modrásků potřebují, aby je adoptovali mravenci rodu myrmica. Často jsou závislí přímo na jednom konkrétním druhu. Proto vypouštějí feromon, aby mravence nalákaly. Akční rádius mravenců myrmica je cca dva metry. Je-li mraveniště tak blízko, je pravděpodobné, že housenky do 4-5 minut naleznou a odvlečou do mraveniště.

Symbióza, která se tu začne rozvíjet, je velice komplikovaná a dá se označit čímkoli od vzájemně výhodného mutualismu až po parazitismus v neprospěch mravenců. Je to různé nejen druh od druhu, důležité jsou i další faktory, jako třeba dostupnost potravy v okolí mraveniště.

Housenky poskytují mravencům, podobně jako mšice, sladkou šťávu, tzv. medovici. Za to jsou jimi krmeny a očišťovány. Jedna housenka modráska potřebuje ke svému životu práci asi 350ti dělnic. Už tady bychom mohli pochybovat, že se to mravencům pro těch pár kapek medovice vůbec může vyplatit. Přesto je to ještě ten lepší způsob soužití.

Některé druhy volí jinou strategii. Nečekají, co jim který mravenec přinese a obslouží se samy - požírají larvy a kukly svých hostitelů. Sejde-li se v mraveništi housenek více, jsou schopny mraveniště zcela ochromit a to pak vymírá na nedostatek potomstva. Pokud mraveniště neobsadí dělnice z jiného mraveniště, housenky modráska umírají hlady brzy poté.

Někdy přijde na inspekci lumek nebo nějaká parazitická vosička a naklade do housenek svá vajíčka. Mravencům tím už moc nepomůže, pouze sníží modrásčí populaci. Housenky, které měly to štěstí, že do nich nebyl nakladen parazit, se mohou konečně zakuklit a čekat na poslední zkoušku.

Poslední zkouška nastává brzy ráno, když mraveniště ještě spí. Nejprve se líhnou samečci, samičky o něco později. Zatímco housenkám se dařilo přesvědčit své hostitele, že jsou také mravenci, dospělí nemají šanci a tak jim nezbývá, než zdrhat, než v nich nějaká dělnice zpozoruje potravu. Před napadením je trochu chrání šupinky na křídlech, ale nejsou stoprocentní. Od vylíhnutí vajíčka, přes boj o koryto v semeníku rostliny a všechna další nebezpečí, až po šílenou honičku v mraveništi, zahyne mnoho modrásků. Netřeba však nad nimi ronit slzy. Je to provázaný ekosystém plný záporných zpětných vazeb schopných uřídit poměr mezi mravenci a modrásky na stabilní úrovni. 

Celý životní cyklus modráska od nakladení vajíčka až po vylíhnutí dospělého jedince v mraveništi. Během vývoje je jedna z housenek v mraveništi napadena parazitickou vosičkou, patrně vosou kutilkou, v clipu mylně nazvanou lumek. Povšimněte si její obranné strategie. Svým vlastním feromonem označí některé mravence, na které se pak vrhnou ti ostatní v domnění, že jde o vetřelce. V nastalém zmatku kutilka splní své poslání a z hnízda se vytratí.