Myles a Lisa se rozešli

WTF?! No jo. Je to neuvěřitelný, jak ty páry, co vypadaj, že jsou naprosto dokonalý a šťastný, vám vždycky nakonec vyrazej dech tím, že se rozejdou, a dvojice, u kterejch to evidentně skřípe, to (více či méně) vesele koulej dál.

Takže Myles s Lisou měli naplánováno vydat se na pár let do Austrálie. Už koupili letenky, domluvili si práci a ubytování, zkrátka zařízeno… když mi Myles oznámil, že je mezi nima konec, měli dva tejdny před odletem. Jako Irové (na rozdíl od nás Čechů) maj možnost vycestovat do Austrálie na Working Holiday vízum, a to na rok, plus pokud splní tři měsíce regionální práce, můžou zůstat další rok. Proto jejich štace taky začínala na velký farmě, kde si ty tři měsíce hodlali pro jistotu odkroutit. Jak už jsem zmiňovala dřív, Lisa je tak trochu pipka, miluje umělý řasy, kadeřníka a vysoký podpatky. Tím, že se do tohohle s Mylesem rozhodla pustit, osobně dokázala, že láska hory přenáší. Farma je doslova v prdeli světa, žádnej signál či internet, nejbližší městečko vzdálený 400 (!) km. Myles byl z dobrodružství nadšenej, Lisa doufala, že to přežije.

Už delší dobu bylo evidentní, že se jí stejská po Irsku, hlavně po rodině. Turnerových je jak psů, má spoustu mladších sourozenců, kvůli kterejm ji trápí výčitky, že jim v pubertě neasistuje jako velká ségra. Mylese to naopak domů ještě netáhlo, naznačoval, že by mu vůbec nevadilo usadit se jinde. Toto je můj odhad na důvod rozchodu - ačkoli už karty byly rozdaný, Lisa se těsně před akcí rozhodla je položit. Můžu ale jen hádat, Myles zatím nemá koule na to se o tom bavit. Každopádně to pravděpodobně bylo spíš takový dovršení dlouhotrvajících problémů (který na nich teda ale sakra nebyly znát), jak už to v pětiletejch vztazích bejvá…

Pravdou nicméně zůstává, že se zase jednou ukázalo, jakej jsem totální dement a ignorant. Jak jsem předeslala, s Mylesem už nebydlím, nicméně jsme si pořád hodně blízký a trávíme spolu kupu času. Jednou mi takhle zavolal, jestli nemám na půjčení spacák, přibližně na dva tejdny. Řikám no problem, bro, ať se pro něj staví, a přemejšlim, kam jako jede na dva tejdny a hlavně, že se nezeptal, jestli nechci jet taky. A tak když se objevil ve dveřích, zvědavě jsem se vyptávala, co to je za akci. No mělo mi přijít divný už to, že zatuhnul mezi futrama a nešel dál, ale to by si nejdřív ten, co mi stojí na vedení, musel na chvíli poodstoupit.

„Hej a kam teda vyrážíš??“

„No, to ještě není úplně jistý…“ utrousil vyhýbavě. (Oká, teď zpětně vim, že vyhýbavě, předtim jsem si prostě říkala, že asi nemaj přesnej plán.)

„Aha…“

Normálně mu huba jede víc jak mně, ale nereagoval zhola nijak. Jen tam tak křečovitě stál ve dveřích a očima mě zoufale prosil, ať už ho nechám jít (haha, to mi taky samozřejmě došlo až pak). No jo, jenže já na něj vyklopila další dávku stupidních otázek jako normálně, až jsem z něj chudáka nakonec vydolovala, že se s Lisou rozešli a on teď ty poslední dva tejdny bude spát u kámoše. Načež jsem zůstala čumět jak péro z gauče, ale místo toho, abych si uvědomila, jakej jsem idiot, jsem ho ještě pomučila dotazem, jestli je to definitivní a jestli pořád jedou spolu do tej Austrálie. Pípnul, že jede sám a že o tom teď fakt není schopnej mluvit. A tak jsem se konečně omluvila a nechala ho jít. Jakmile za ním zaklaply dveře, Jason (kterej celou dobu seděl v křesle a koukal na fotbal) po mně seknul znechuceným pohledem a prohlásil, že to, že Myles nechce mluvit, bylo tak kurevsky evidentní, že by to došlo i člověku s půlkou mozku a po mrtvici. Dokonce se mi to v jednu chvíli snažil naznačit tím, že mrtě zesílil televizi, ale se mnou to ani nehlo. Mám holt výdrž no.

Mylesovi jsem se pak potupně omluvila smskou a on odpověděl, že se tím vůbec nemám trápit a v pohodě. No, tak uvidíme, jak tohle nakonec dopadne.