Hudební legendy 2: Olympic - Konec? Kdeže!

V dalším dílu seriálu o hudebních legendách bych se chtěl protoentokrát vrátit na naši rodnou hroudu a pokud má být řeč o legendách, začal bych tou mezi našimi kapelami největší – Olympicem.

Zdá se to neuvěřitelné, ale tento soubor vznikl v roce 1962 na základě předešlého seskupení Karkulka a jméno mu dal podle jednoho klubu ve Spálené ulici v Praze tehdejší manažer Josef Smeták. Úplné začátky byly hodně divoké, v kapele se střídala spousta členů a za mikrofonem bylo taky hodně „těsno“. Vždyť považte, svoje singly natočili s Olympicem Karel Gott, Yvonne Přenosilová, Pavel Bobek, Josef Laufer, Naďa Urbánková, Miki Volek a mnozí další. Takovým základním odrazovým mostem pro kapelu a řekl bych, že i jejím opravdovým začátkem bylo v roce 1963 pásmo Ondráš a big beat, později známým jako Ondráš podotýká, na prknech divadla Semafor. Toto „divoké“ období končí v roce 1965, kdy skupina natočila svůj první „nesmrtelný“ v českém jazyce zpívaný hit Dej mi víc své lásky. V následujících letech se kapela naplno pouští do vlastní tvorby, vzniká „klasická“ sestava Janda-Chrastina-Berka-Klein-Pacák a v této atmosféře, v době „pražského jara“ vydává skupina album, které patří k pokladu české hudby, k jeho základním prubířským kamenům. Vlastně každá jeho  skladba se dříve či později stala singlem a jelikož měl textař Pavel Chrastina velikou zálibu ve zvířatech, dostalo i podle jednoho z nich název Želva. Toto album pohříchu kvalitou tvorby již nikdy nebylo překonáno, nebylo to ale tím, že následující materiál byl slabý,ale proto, že už prostě nemohl být lepší. V mezidobí první a druhé LP desky se kapela vydala na společnou dovolenou do Francie, ale díky známým srpnovým událostem si ji členové Olympicu prodloužili a začali ve Francii i pracovat. Dostali nabídku od vedoucího jednoho pařížského podniku De’l’etoile, klubu, kam chodila pařížská „zlatá mládež. Jak se těmto lidem kapela zalíbila, líčil v dobovém tisku klavírista Mirek Berka:

„No, měli jsme takovou zvláštní pozici. Byli jsme totiž sklupina, která v tomto podniku zahajovala sezonu. A hlavně jedna z prvních českých skupin, která ve Francii vůbec vystupovala. Úspěch byl neočekávaný. Bohužel jsme museli většinu písniček přizpůsobit vkusu pařížského publika. V Paříži se teď tancuje jenom jerk, nebo takové podivné ploužáky. Je pochopitelné, že z existenčních důvodů jsme se museli zčásti podřídit“

Olympic dostal ve Francii jedinečnou šanci proniknout na západ – dostal nabídku hrát jako předkapela tehdy velké hvězdy Johny Hollydaye. Vánoce ale chtěl trávit doma, nabídku odmítl a tím si také nadobro zabouchl dveře k zahraničnímu trhu. Vydal album Pták Rosomák a ještě v roce 1969 ho opustil Pavel Chrastina – baskytarista a hlavně textař, se kterým byly spojeny počáteční nesmrtelné hity skupiny. Kapela ale začala mít problémy s obsazením basového postu, na které se začali střídat hráči jako na běžícím pásu. Prvním z nich byl Jan „Papírek“ Hauser. Toto ale není jediná změna, která se na přelomu 60. a 70. let v sestavě Olympicu udála. Jan Antonín Pacák se už nadále bubenickému řemeslu věnovat nechtěl a chtěl dál rozvíjet svůj malířský talent. No a Petr Janda, který byl vlastně od roku 1965 nepsaným šéfem skupiny si zřejmě řekl, že když už změna, tak pořádná a do kapely „zlanařil“ tehdy začínající hvězdu mezi zpěváky – Jiřího Korna, který se ale uměl doprovázet i na baskytaru a vystřídal tím tedy jen na velmi krátkou dobu zaskakujícího Hausera. Na post bubeníka Petr Janda našel další vycházející hvězdu, hráče který začínal ve slavných Golden Kids, Petra Hejduka. Olympic vydal třetí LP Jedeme, jedeme ale jeho zvuk se díky změnám začal stáčet mnohem víc do vln popu. Napomáhalo tomu i to, že paralelně s kariérou kapely rozjel svoji sólovou dráhu Jiří Korn s hitem Yvetta, který mu napsal Karel Svoboda. Začal svoji kariéru upřednostňovat na úkor kapely a tím započal velkou krizi, která vyústila v první konec kapely.

Janda: „Situace, která nastala, měla víc důvodů. Když odešel Korn, neměli jsme nejen basistu, ale ani publikum. Pořadatelé nás nechtěli. Pár měsíců s námi hrál Chvalkovský a když i on odešel, začala ta největší krize. Už jsem neměl sílu znovu učit dalšího basistu, ale Berka mě ukecal, abych to ještě zkusil. Jenomže přišel Petráš a to bylo hotový neštěstí….Když se tak na věc zpětně dívám, v 70. letech nejen že bigbítu nepřál komunista, ale i lidi nějak přestal zajímat. Kluci sice nosili dlouhý vlasy, ale chodili třeba na Mayera, nebo Pilarovou….mimochodem vzpomínám si, že jsem tenkrát uvažoval o tom, stát se sólovým zpěvákem, což jsem zaplaťpánbůh neudělal.“

Vyšlo album Olympic 4 už bez Ládi Kleina a přinejmenším spousta singlů z té doby ukazuje, že Olympic změnil rockový žánr za popový, který byl poplatný době. Hlavně přínos Petra Hejduka (jak pěvecký, tak skladatelský) tomu vydatně napomáhal. Poslední změna na postu baskytaristy v celé historii skupiny se udála na sklonku roku 1975. Korn odešel za sólovými úspěchy a na jeho místo přišel mladý dravec Milan Broum. Skupinu oslovil tehdy módní hardrock, což dokázala o rok později na festivalu politické písně v Sokolově 11 minutovou verzí písničky Marathón, podle níž kapela v roce 1978 pojmenovala celou dlouhohrající desku. V té době Olympic poprvé výrazněji slavil – 15 let existence skupiny k tomu už byl docela slušný důvod. Petr Janda se rozmýšlel kam kapelu posunout dál a v hlavě se mu začal rodit projekt koncepčních alb. To první vyšlo v roce 1979, pojednávalo o problému ekologie a jmenovalo se Prázdniny na Zemi. Druhá část v roce 1981 nesla název Ulice (tématem byl život na ulici) a třetí částí trilogie byla Laboratoř.O problémech s natáčením tohoto alba hovoří opět Petr Janda:

„Soudruh Müller dostával na stůl výdělky muzikantů. Moje jméno se objevilo dost vysoko a Müller si spočetl, že vydělávám víc jak on, což nemoh‘ přenést přes srdce. Při jednom setkání, kromě toho, že mě tituloval slovem „dobytku“, což bylo od něj milý, na mě řval, že půjdu o polovinu s platem dolů a že mi to dokáže. Taky to dokázal, protože mi zakázal točit desky. Z tohoto důvodu tedy vyšla Laboratoř mnohem později, než měla“.

Deska proto vyšla až v roce 1984. Každé album této trilogie dostalo i obrazovou podobu a prostor na obrazovkách Československé televize. Roku 2006 kapela tuto trilogii nově natočila, vyjela na turné a na DVD vyšly ony zmiňované pořady.

Po osmi letech se kapela rozhodla vydat opět nekomponované album a vydala desku s názvem Kanagom. Obsahovala píseň Co je vůbec v nás, s níž kapela vyhrála Bratislavskou lyru. A chystá se poslední velký třesk v kapele….

Jak probíhal poslední velký konkurs v kapele?

Janda:“Udělali jsme konkurs na bubeníka a vybrali Jirku Zelenku, kterej ale měl před vojnou. Peroutka byl jako druhej, udělali jsme novej konkurs a Peroutkou jsme si pořád nebyli jistý. Konkursu se zúčastnil i Franta Hönig, kterej toho tenkrát moc neuměl – hrál s Filipovou, kde například nesměl používat činely, takže ledacos zapomněl. A pak tu samozřejmě byla spousta dalších, naprosto šílenejch bubeníků. Nakonec jsme tedy vzali Peroutku a Jirku Valentu na druhý klávesy. Nevím proč, když jsem původně chtěl vzít druhou kytaru“.

V 80.letech kraloval heavy metal, Olympic se k němu malinko přiblížil albem Bigbít a defacto se k němu přiznal v roce 1988 albem Když ti svítí zelená – zejména jeho titulní peckou. Mezitím ale za dosud ne zcela vyjasněných okolností umírá oběšením Miroslav Berka a tím vlastně určuje sestavu kapely takovou, jaká zůstala dodnes. Janda – Broum – Valenta – Peroutka. V období sametové revoluce se kapela hlásí ještě jednou deskou Ó, jé o které její šéf sebekriticky prohlásí, že je to „rozporuplná a blbá deska“, která ale přesto jeden dost známý hit obsahuje – instrumentálku Stejskání, kterou Janda napsal tehdy pro novou přítelkyni, později manželku a dnes exmanželu Martinu. Zájem o Olympic opadá a Petr Janda se rozhoduje dát věčnému cestování a žití po hotelích vale s tím, že třicátá sezona bude olympickou poslední. „Nesnesitelnou lehkost bytí“ vydrží Janda ale jenom rok a znovu povolává své spoluhráče „do zbraně“. Má pro ně nachystaný materiál na novou desku a kapela v roce 1994 znovu rozjíždí činnost. Deska nese název Dávno a titulní skladba společně s písní Jednou se stává velikým hitem.

Janda:“ Oddechl jsem si a úplně svěží začal komponovat. Nejdřív jsem se, mylně, domníval že natočíme desku, odjedeme maximálně 12 koncertů a zase to sbalíme. Najednou jsme zjistili, že nejsme pod žádným tlakem, nemusíme se starat o aparát, byli jsme v naprosté pohodě. Tak jsem se už podruhé mylně domníval, že budeme jezdit dál, maximálně 5 koncertů měsíčně a všechno bude fajn. Jenomže se to agentuře vymklo z rukou a jezdíme mnohem víc…..“

Olympic se vrací na vrcholu slávy, vyhrává jednoho Slavíka za druhým. Tvrdí muziku novou deskou Brejle a Petr Janda se konečně odhodlává ke svému dávnému snu – zrealizování první sólové desky Co je dobrý a co zlý. Na podporu alba odjel Petr Janda společné turné se svým souputníkem Alešem Brichtou, který mu v devadesátých letech začal vydatně textařsky napomáhat i na albech Olympicu. Navíc se do psaní textů pustil i Petr Janda sám. Do nového textařského týmu povolal i například Ivana Hlase.

„S Alešem se znám už dlouho. Napsal mi pár textů a mám dojem, že už mi něco textoval i v devadesátém roce. Ta spolupráce jistě není žádné překvapení. Pokud jde o Ivana Hlase, napsal mi také písničku na sólovou desku. Byl jsem spokojen, takže jsem ho opět oslovil. Jak to tak pokračovalo, začal jsem se v textech šťourat i já a vyzkoušel jsem si, že mi občas také jdou“

Následovalo album inspirované Saharou, pískem, velbloudy – Karavana. Poté následovala pauza, ale jenom tvůrčí. Hity minulých dob byly nově natočeny, historie kapely byla mapována i obrazově na DVD a v roce 2002 kapela vydala premiérové koncertní DVD v České republice – za pomoci České televize zdokumentovala oslavu svých čtyřicátin, na které pozvala téměř všechny, co kdy měli co s kapelou do činění. A pustila se znovu do práce na dalším řadovém albu Dám si tě klonovat. Letošní rok je opět rokem Olympicu. Zjara odjela kapela turné k nové desce, která dostala název Sopka a nedávno vydal Petr Janda výborné druhé sólové album Jednou jó, jednou né. Do toho chystá Olympic vánoční desku, kde najdou fanoušci známé vánoční písně v rockových úpravách.

Zdá se, že je k nezastavení. I s pátým křížkem na krku….