Ukrajina 2024 - speciální turistická operace ukončena

S ohledem na množství často protichůdných informací, kterými byl a je zahlcen veřejný prostor, jsem se pokusil zjistit nálady ukrajinského obyvatelstva a situaci v části Ukrajiny nám (kdysi) nejbližší... Názor si udělejte sami

Varianta č.1

Ukrajina je v naprosto žalostném stavu (viz fotodokumentace) a přesto stojí i nadále neochvějně za svým vedením bez ohledu na skutečnost neexistujících voleb, dávno propadlých mandátů, zakázaných opozičních stran i opozičních periodik. Největším přáním každé ukrajinské matky je vstup synů do armády a jejich odvelení na frontovou linii. Po tomtéž touží každá ukrajinská manželka v případě manžela. O změnu stávajícího status quo a svobodné volby (za předpokladu existence pluralitního politického systému a svobodných médií), které by velmi pravděpodobně znamenaly konec umírání, nikdo nestojí...

Varianta č.2

Na Podkarpatské Rusi klid. Elektřina je sice zapínána pravidelně vždy po čtyřech hodinách, tedy čtyři hodiny máte a čtyři hodiny nemáte, ale lidé na to reagovali pořízením elektrocentrál. Ten rachot, když hučí před každým domem, obchodem nebo restaurací, si asi dovedete představit. Poplachové sirény občas také zahučí, ale nikdo na ně nereaguje. Turistická sezóna probíhá v letovisku Solotvino celkem v pohodě...

Užhorod s pozůstatky českých stop. Masarykův strom a Česká kofejňa na nábřeží.

Užhorod s pozůstatky jiných stop. Nedaleko náměstí s vlajkou Pravého sektoru lze zakoupit různé suvenýry. Jen nevím zda nejsou u nás některé osoby ještě pořád považovány za válečné zločince a zda mi ten slogan nepřipomíná ten nechvalně známý Deutschland uber alles...

Letovisko Solotvino i Užhorod zalitý sluncem, jen muži někam zmizeli... Možná nemají slunce rádi...

Podle místních se v posledních letech, včetně posledních dvou let, v oblasti Solotvina mohutně investuje, což je vidět na počtu nově vybudovaných hotelů v okolí solných jezer. Podle poznávacích značek aut jsou hojně navštěvovány především Ukrajinci, z velké části z Kyjeva.

Náborové bilboardy ve městech i kolem cest. Především ten s táboráčkem pod hvězdnou oblohou, který více než krutou realitu války evokuje virtuální realitu počítačových her, je bezesporu velmi úspěšný...

Dále jen pár autentických odpovědí několika různých Ukrajinců na naše otázky.

Otázka : Neměli bychom se jít někam schovat, když houkajíí sirény?

Odpověď (aniž by hnuli brvou a přerušili piknik na zahradě) : Jo tak běž do sklepa jestli chceš. To je jen pravidelné udržování naší pozornosti, že je ta válka, ale nás se to netýká.

Otázka : Jak je možné, že Vás neodvedli?

Odpověď : Ještě nejsem v odvodovém věku, kdybych byl, odešel bych odsud. Táta i bratr jsou u vás. Proč bychom měli umírat? My jsme tu válku nezpůsobili a ani ji nechceme.

Otázka : Co na tu válku říkáte a jak to dopadne?

Odpovědi : To není válka, to je jen byznys... To je všechno práce Kyjeva... Všechno bude dobré, i když tady bude Rusko nebo Maďarsko...

Na zpáteční cestě jsme minuli zajímavou horu, která si evidentně přeje totéž, co všichni ti, se kterými jsme hovořili. Podoba s našim Řípem je neméně zajímavá. A pak jsme už jen překročili přísně střeženou hranici zabezpečenou ploty z ostnatého drátu. Tak nevím zda je toto zabezpečení proti ilegálnímu vniknutí nebo uniknutí... Co myslíte?