Lesk a bída SPD. K odchodu J.Kobzy a mnoha dalších by se Okamura neměl raději vyjadřovat..

Situace se roky stále opakuje. Lidem, kteří usilovali o vybudování silné, funkční vlastenecké strany po čase dochází realita uvnitř SPD a odchází nebo jsou odejiti. Následně jsou T.Okamurou označeni za zrádce, prospěcháře atd. ...

Jaký je tedy skutečný stav věci, současná realita a motivace k tomu či onomu počínání jak SPD, tak těch, kteří odešli nebo byli odejiti? Předně bychom si měli uvědomit, že lhaní si do vlastní kapsy, případně vyžadované mlčení nikdy nic dobrého nepřinesly. Označit sebekonstruktivnější kritiku, vycházející z reality, za rozvratnou nebo ji jednoduše „vymlčovat“ je sice krátkodobě možné, ale dříve či později tato taktika přinese své neblahé následky...

Včera Jiřím Kobzou oznámené ukončení členství v SPD je pouze špičkou ledovce. Stejně se v uplynulých měsících, když se nebudeme vracet do minulosti vzdálenější, rozhodlo mnoho členů včetně zastupitelů na komunální úrovni. Důvody jsou stále se opakující :

- Nefunkční vnitrostranická diskuze.

- Neexistence jednotlivých odborných skupin, které by alternovaly jednotlivá ministerstva, věnovaly se aktuálním tématům a připravovaly případné personální obsazení.

- Porušování vlastních stanov a zvláštní praktiky při přijímání/nepřijímání nových členů.

Uvádím pouze tyto tři stále se opakující výhrady poctivých členů nebo bývalých členů. Smyslem tohoto článku není vnitřní fungování SPD. Ovšem vše, co dlouhodobě ničilo a ničí toto kdysi perspektivní hnutí, přineslo své ovoce. Několikeré poslední volby dopadly pro SPD velmi nelichotivě. Ať už to byly prezidentské, krajské, senátní nebo do europarlamentu. Jak je všeobecně známo a platí nejen v politice, nejpodstatnějším ukazatelem nejsou jednotlivé výsledky, ale trendy, ze kterých lze přesněji predikovat další vývoj. A tento trend byl naprosto neúprosný. V čase kdy nám tady čtvrtým rokem řádí Fialův a Rakušanův gang, kauza střídá kauzu a oblíbenost těchto progresivistických šílenců je na dně, by strana jako SPD měla logicky raketově stoupat. Ovšem výsledky v posledních zmíněných volbách šly varovně opačným směrem, narozdíl od ANO (bohužel)... Návrhy na urychlené řešení byly, jako vždy v minulosti, zavrhovány, umlčovány a jejich nositelé se dostávali „na černou listinu“, mimochodem i Jiří Kobza...

A tím se dostáváme k dalšímu důvodu, který vyvolával uvnitř SPD pochopitelnou potřebu diskuze, která se však jako vždy nekonala, a tím je skutečná motivace současného „sjednocení pro vás“ a rizika následného voličského zklamání. Motivací SPD (s Trikolorou) byl pokles k 6-7%. Motivací PRO je po nenaplněném očekávání a zisku 1,5% v předcházejících volbách jasná a nutno uznat i pochopitelná, stejně jako dlouhodobě dvouprocentních Svobodných. Ambicím J. Rajchla a M.Šichtařové byly obětovány části členských základen i „jmen“ těchto stran. Co však toto spojení přinese do poslanecké sněmovny reálně není vůbec jasné, resp. obávám se, že s ohledem na rozdílné postoje k principiálním věcem, jako je např. členství v EU a NATO, to rozhodně nebude jednotná, sebevědomá vlastenecká politika. Avšak ani toto téma není dnešním tématem.

Rozhodnutí Jiřího Kobzy je tedy, podle mého názoru, výsledkem jak detailní znalosti marných snah o „revitalizaci“ SPD, tak zklamání z jeho faktického odstranění přesunem na nevolitelné místo, což je ovšem „logickým“ důsledkem předchozího... Tomio Okamura by si však měl dobře rozmyslet, zda bude i nadále používat stále stejnou dehonestační taktiku vůči každému, kdo na základě osobních zkušeností přestal věřit v řešení s názvem SPD. Mohlo by se stát, že v reakcích na takové útoky vyplavou na hladinu věci, ve kterých se fakt nebude chtít „koupat“...