Agentury pro ovlivňování výsledků voleb jedou naplno... Výroba souhlasu podle Bernayse?

Drazí spoluobčané, považující se a navzájem se utvrzující v představě, že jste ti moudřejší a lepší z nás, milí lepševici, anonymita voleb je pro vás nadějí... Přemýšlejte, navzdory agenturám pro ovlivňování veřejného mínění...

Četnost uveřejňování výsledků „průzkumů veřejného mínění“ nám letos nevídaně narostla. Stejně jako četnost politických předvolebních debat, které byly médii hlavního proudu v minulosti vysílány vždy až v předvolebním čase. Letos se však všichni velmi činí již více než půl roku před termínem voleb. Není tomu tak náhodou proto, že všem dochází, co s veřejností udělaly téměř čtyři roky protinárodní hrůzovlády pětigangu? A tak je potřeba přispěchat na pomoc. Při vědomí základních principů „vytváření souhlasu“ podle Edwarda Bernayse se tak uveřejňují výhradně ti, kteří „mají šanci“ se do Poslanecké sněmovny dostat zcela určitě a pro vytváření dojmu objektivity jsou přidáváni sice nežádáni, ale jako „rizikoví oscilující kolem 5% hranice volitelnosti“ nutní k uveřejnění. Ostatní politické subjekty jsou v tzv. průzkumech ignorovány, nemluvě o případných pozváních do televizních debat. O něčem takovém si mohou samozřejmě nechat pouze zdát.

Tento přístup „hlídacích psů demokracie“, kteří kooperují s tzv. agenturami pro výzkum veřejného mínění, nemá s názorovou pluralitou společného vůbec nic. Daleko více to připomíná postupy „vytváření souhlasu“ a manipulace s veřejným míněním, jak je známe od otce této metody Edwarda Bernayse (zde). Jak se tedy ubránit této metodě? Naše společnost, jak dobře víme, je docela fragmentizována čili řečeno česky rozdělena. Ani to by však nemělo činit žádné ze skupin problém odpovědět si na jednoduché dotazy a podle toho zjistit, co je nebo není v jejím zájmu a podle toho se ve volbách rozhodovat.

Pár z nich si dovolím nabídnout:

Představuje pro naše občany riziko to, co se děje v zemích na západ od našich hranic v důsledku nezvládnuté migrační politiky?

Dopustili se již na našem území násilností jednotlivci, kteří přešli přes hranici k nám?

Vyřeší mnohasetmilionové armádní nákupy letadel a jiných zbrojních systému toto riziko nebo by se naše armáda měla připravovat raději na eventuální ostrahu hranic a pořizovat vybavení určené k tomuto účelu?

Je naše armáda zákonem určena výhradně k obraně našeho území nebo je zájmem a přínosem pro naše občany její účast na nejrůznějších zahraničních „dobrodružstvích“ a dnes dokonce i podpora zahraničních válek „nečlenů“ vojenského paktu NATO?

Může být bezpečnostním rizikem stát, který oplývá obrovským nerostným bohatstvím i územím? A je v jeho zájmu spíše obchodovat, tedy okolnímu světu prodávat těžené suroviny nebo usilovat o válku? Čistě hypoteticky, protože jak známo jaderný armagedon by znamenal konec lidstva. Co přesně by takovou válkou získal, kromě problémů, nad rámec toho, co již v tuto chvíli má?

Může být bezpečnostním rizikem stát, který se topí po krk v dluzích, každoročně tyto dluhy narůstají, jeho ekonomika upadá, obyvatelstvo je zhýčkané a neschopné reagovat na měnící se poměry, avšak vlastní obrovsky zbytnělou armádu? Nemůže takový stát vidět v celním vydírání celého světa jednu z posledních ne-li předposlední možnost „řešení“? A nevedlo v historii horečné zbrojení téměř vždy k válce, ve (a po) které desítky milionů lidí umíraly a platily, a desítky jednotlivců vydělávaly?

Je pro náš stát, potažmo tedy pro jeho občany, ekonomicky přínosné vyvádění stovek miliard korun mimo ČR, ať už se to děje formou dividend, „účetní ekvilibristiky“ zahraničních mateřských společností a jejich poboček u nás, miliardových nákupů zbraní, platbami za výstavbu čehokoliv, co jsme si v minulosti byli schopni stavět sami (např. jaderné elektrárny) nebo akceptací postupné a postupující likvidace české zemědělské a potravinářské soběstačnosti? Lze za této situace očekávat slibované srovnání německých a českých platů, jak to před nedávnem sliboval estrádní umělec Petr Fiala?

Může si naše země dovolit zahrnout do sociálního a zdravotního systému statisíce příchozích cizinců když každoročně funguje s deficitním rozpočtem, což neznamená nic jiného než, že utrácí více než vybere na daních a nejrůznějších poplatcích?

Z čehož vyplývá další otázka, jelikož s deficitními rozpočty funguje mnoho let drtivá většina států EU i USA. Kdo tedy vlastní ty věčně půjčované finanční prostředky, když to státy vybírající od občanů daně nejsou? Komu generují stamiliardy na úrocích, řečeno „šifrovaným jazykem“ za obsluhu státního dluhu?

Z čehož vyplývá další otázka. Kdo tedy skutečně vládne? Ti, jejichž volba je občanům nabídnuta metodami „výroby souhlasu“ v pozici zástupců dlužníka nebo ti, pro které je „obsluha státních dluhů“ zdrojem stamiliardových zisků v pozici věřitelů?

Mohou mít občané národního státu stejný zájem jako představitelé nadnárodní oligarchie a bank, jako kupříkladu vyrovnaný neřku-li přebytkový státní rozpočet, případně neexistující zahraniční dluh, čili nulové platby na úrocích? Samozřejmě mám na mysli normální občany nikoliv služebný personál globalistických struktur ve funkcích politických, „ziskově-neziskových“, „nevládně-vládních“ apod..

Otázek se nabízí mnohem, mnohem více, ale v úvodu jsem se zmiňoval o naději vyplývající z anonymity voleb. O naději pro ty z nás, kteří svůj příklon ke stranám dlouhodobě ničící nezávislost naší země už dávno nevyvozují na základě racionálního přemýšlení. Jde vlastně již jen o pouhou demonstraci jakéhosi sociálního statutu. Budou-li však v odpovědích na položené otázky k sobě upřímní, mohou za plentou volit jak v souladu s vlastním rozumem, tak v souladem s přirozeným pudem sebezáchovy. Bez ohledu na to, jak se i nadále budou tvářit ve své sociální bublině. Držme jim i sami sobě palce, protože nepodaří-li se nám urychleně zvrátit ekonomickou i demografickou situaci a nenajdeme-li politickou odvahu chovat se jako svébytná, suverénní země, budeme sice ještě nějakou dobu fungovat jako koloniální država, ale s nulovou perspektivou. Jako národ i jako svébytná země Čechů, Moravanů a Slezanů prostě končíme, navzdory všem staletím existence a obětem našich předků...

Mějte se dobře

Jiří Medula