Ztracená výstava

Výstava fotografií „24 hodin ve městě“. Před 24 lety. Pekař k ránu peče housky… Auta je odvážejí do prodejny potravin. Vláček se chystá k odjezdu, červená čepice dává znamení. Lidé si kupují ve stánku noviny a cigarety.

Děti jdou do školy. V porodnici se narodil nový človíček. A v hřebčíně hříbátko. Mateřská školka na vycházce. Hasičská zbrojnice vždy připravena. Turisté se dívají z vyhlídky u zámku na soutok. Opravuje se silnice. Rodina si přišla do psího útulku půjčit na odpoledne pejska, doma mít zvířátko nemohou, tak venčí toho „svého“ několikrát týdně. Vietnamka zavírá svou „večerku“ u Haničky. Přijíždí noční autobus, lidé z druhé směny do něj nastupují, už se těší do peřin.

Výstava v kulturním domě skončila a někdo z kulturních, nebo spíš nekulturních pracovníků tehdy fotografie sundal a odnesl neznámo kam. Fotky se údajně ztratily, možná se jen málo hledalo v kancelářích, ve skladech, v různých skříňkách, zásuvkách, regálech a krabicích, za závěsy, na policích…

Jako zázrakem se při nějakém stěhování, malování nebo rekonstrukci začátkem letošního roku část fotografií našla. Téměř po čtvrt století! Tak někoho napadlo, že by se měla udělat výstava nová, s odkazem na tu původní. Hodilo se to i proto, že autor fotografií letos slaví půlkulaté životní jubileum. Nápad se ujal a hned zjara se začala připravovat výstava k tomu jubileu a jako dík za fotografování pro město, za fotky do pasů i občanek, škol, svateb, za první barevné fotografie z minilabu, jednoho z pionýrských počinů u nás. Byla to tehdy novinka, zanést film z výletu, z dovolené nebo z oslavy k panu fotografovi do provozovny a za pár dní si vyzvednout hotové fotky a případně si nechat přidělat pro zájemce ty nejpovedenější.

Fotograf se pokusil najít osoby, které tehdy vyfotografoval, a udělal podobný snímek na stejném místě. Našel se 24 letý mladík, to tehdejší miminko, dohledat se podařilo původní Vietnamku, ale ta byla právě u rodiny ve Vietnamu. Našel se pekař, hasič… Někteří lidé byli náhodnými návštěvníky města a zmizeli v propadlišti dějin. Někteří už zřejmě nejsou naživu.

Na stěnách divadelního sálu visí dvojice fotografií. Ta původní a současná.

Dál se pečou housky a rozvážejí ve stejných plastových bednách s kulatými otvory. Vlaky jezdí, jen mají častěji zpoždění, ač už je nebrzdí nákladní vlaky s uhlím, auty, mraženým zbožím… Uhlí se už nevozí a to ostatní převážejí kamiony. Ve stánku PNS už neprodávají noviny, ale lidé si tam od rána chodí pro svou první kávu do kelímku. Cigarety se prodávají ve speciální prodejně a stále méně jsou to ty původní, dnes frčí navoněné „ajkosky“. Ulicí u školy se jako had vine kolona aut všech barev, typů a stáří. Blízko vchodu do budovy se otevřou dveře, dítko je vypuštěno a rodič odjíždí. Turistů jezdí stále dost, výhled na bájnou horu i vzdálené sopky je úchvatný pokaždé, takže se sem vracejí. Silnice se opravují permanentně, jak po nich jezdí ty těžké kamiony, vyhloubí se „koleje“ nebo se udělají díry, stále jsou nějaké uzavírky. Psí útulek funguje, po městě dnes chodil podivný člověk a vybíral na „opuštěné pejsky“, podle reakcí občanů s útulkem asi neměl nic společného. Městský útulek kromě venčení psů nabízí virtuální adopci a přijímá jakoukoli finanční, materiální i dobrovolnickou pomoc. V porodnici se rodí méně a méně dětí. Chov koní je in, tak hříbátek se možná rodí více než tehdy. Děti ze školky jdou ve dvojicích městem. Paní učitelka z původní fotky dnes pracuje na městském úřadě. Hasiči mají moderní techniku a rychlejší dojezd k akci. Vietnamka má pořád v pátek i ve svátek po celý den otevřenou prodejnu, stále moc neumí česky a ceny už má také vyšší. Na noční směny vozí speciální autobusy zahraniční dělníky, pracovní doba je dnes trochu jiná, busy na autobusovém nádraží jsou designové, pohodlné, klimatizované, s měkkými sedačkami.

Na vernisáž přišli rodinní příslušníci, přátelé, zastupitelé. Sál byl zcela zaplněný. Nebyla to klasická vernisáž, ale spíš taková vzpomínková akce, povídalo se, zazněly dudy i harmonika.

Fotky jsme si prohlédli jen zběžně, bylo u nich stále plno zájemců. Přijdeme znovu…