Věkofobie
Ženy se prostě padesátky bojí, ale jen do padesátky, pak se zase k smrti děsí šedesátky a až do smrti těch dalších sátek… Takže příští rok se týká ročníku 1974, předem jim připíjím na zdraví!
Pamatuji si oslavu 50. narozenin maminčiny kamarádky, bylo mi asi 15. Ve stále veselé korpulentní (a díky tomu zcela bezvráskové) oslavenkyni s trvalou, v krimplenových šatech a lakovkách na jehlách, jsem tehdy viděla opravdu starou babičku, kterou už v životě rozhodně nic pěkného nečeká!
Když po pár letech přišla padesátka i na mou maminku, stará mi vůbec nepřipadala. Slavila a slavila. Byla narozená „na Husa“, tak celé léto. S rodinou, s kamarádkami, se sokolkami, s kolegyněmi z jeslí, kde pracovala, se sestřičkami z nemocnice, kde pracovala před tím, se spolužačkami z "měšťanky" a ze "zdrávky".
Když dostihla padesátka mě, zjistila jsem, že se vlastně nic neděje. Dál žijete a pracujete, těšíte se na vnoučata nebo už z vnoučat, slavíte mnohé padesátiny svých vrstevníků, radujete se i pláčete. Občas vás něco bolí, možná je to častěji než ve třiceti. Je pravda, že se o zdraví už musíte starat a u zrcadla trávit mnohem víc času. Chcete si dál kupovat nové a nové „hadříky“, ač skříně jsou plné. Plné oblečení, které je vám malé, nebo velké, přidává vám opticky kila nebo roky. Chcete se líbit. Ale ouha. Pro muže jste už po padesátce „neviditelné“.
Pokud vám tělo jakž takž slouží, věnujte mu péči i relax, ale nešetřete ho, co se pohybu týká, dopřejte mu potěchu duševní i tělesnou, na kalendář nehleďte, užívejte, zítra už může být hůř. Bude.
Věk je ale i milosrdný, v zrcadle bez brýlí přestáváte vidět vrásky, a s postupujícími roky můžete číst prima knížky a koukat na bezva filmy stále dokola, a budou vám připadat vždycky nové, protože paměť už bude stará.
Olga Medová
Pomáhat a chránit
To není jen heslo Policie ČR. Tak si představují budoucnost lidé, co přijmou „pod svá křídla“ děti, které biologičtí rodiče nechtěli, nevychovávali, nechali osudu, nebo jim děti byly odebrány.
Olga Medová
Mezníky
Porod. Těžká cesta na náš svět z lůna matky, kde je trochu těsno, ale měkko, teplo, vlaho, útulno, bezpečno a známo. Venku číhá ostré světlo, zima, zvuky a velké neznámo.
Olga Medová
Slova, nebo známky?
„Tak co, máš samý jedničky?“, ptala se kdysi mého žáka babička. „Babi, já ani nevim, mám jenom jednu z chování a pak je tam něco napsaný,“ odpověděl prvňáček.
Olga Medová
Moc literatury
Knížky mají velkou moc. Dokážou nás přenést do „kraje za zrcadlem“, když nastavené zrcadlo reality zrovna není příznivé. Nejde o překlep. Noc literatury, ta bývá v září.
Olga Medová
Podívaná pro babičky
V Linci se pekl nejdříve linecký koláč, který prý milovala i císařovna Sisi. Ale vzhledem k jejímu vzhledu, pasu a hmotnosti ho zřejmě milovala platonicky.
| Další články autora |
Poznejte český film podle obrázku
České filmy jsou plné nezapomenutelných hlášek, legendárních postav a scén, které známe snad...
Tesco může v Česku změnit majitele. Ve hře je i polská Biedronka, ta ale míří jinam
Britští vlastníci Tesca zvažují prodej svých aktivit ve střední Evropě. Pokud by k němu skutečně...
Dům jako chalupa v Mrazíkovi? V Podolí vyřešili slunce nečekaně jednoduchým trikem
Plánovači budoucnosti už v 60. letech přemýšleli o městech, kde se nejen rodinné domy, ale celé...
Pražské metro mohlo jezdit už před 100 lety. První návrhy vás překvapí
Pražské metro v květnu oslavilo 51 let provozu, jeho historie ale sahá mnohem dál. O podzemní dráze...
Z Karlína je Raccoon City. Zombie apokalypsa se odehraje přímo pod Negrelliho viaduktem
Praha se na několik týdnů proměnila v dějiště zombie apokalypsy. Nový film Resident Evil, který...
- Počet článků 220
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 501x



















