Vamos a la playa

Jdeme na pláž! Discohit z roku 1983. Zazněl mi dnes v uších, když jsem procházela lesoparkem kolem písečné říční pláže. Tehdy jsem to vnímala jako „hymnu léta”, nevěděla jsem, že píseň má hluboký ekologický a etický odkaz.

Text se zabýval dopady znečištění životního prostředí ve Středozemním moři a důsledky možného jaderného konfliktu během studené války.

Ne, já ještě nejdu plavat, ale kamarád sem chodí každou středu, má tady sraz s místními otužilci. Kdo přijde, ten plave. Já si počkám, až se oteplí vzduch i voda.

Vzpomínka z dávných časů. Koupala jsem se tady jako malá holčička, bývala tu plovárna, sprchy, stánek s občerstvením. Asi ve čtyřech letech jsem šlápla na vosu, maminka mi z chodidla vytáhla obrovské žihadlo… Jak to hrozně bolelo a jak jsem vřískala!

Plavčík tady kdysi učil děti plavat, a naproti na druhém břehu Labe byl další plavčík. Jeden z nich prý měl drsnou metodu, učil tak, že děti odstrkoval bidlem, aby se ve vodě plácaly a plavaly. To já ale už nepamatuju, můj tatínek ano. On se tak plavat naučil.

Teď je tu dětské hřiště s pirátskou lodí a pískovištěm, houpačka, toitoika, převlékárna, místo na grilování a dřevěný domeček se zmrzlinou, limonádou a kávou.

Dnes svítilo sluníčko, dokonce už i hřálo a pláž byla plně obsazená! Někteří jedinci se choulili sami v trávě, spousta dvojic se vyhřívala na sluníčku, některé páry se uvelebily samotářsky daleko od břehu. Další dvojice se kolébaly k vodě, šly si zaplavat. Ozývaly se monology, někdo komunikoval v páru, klidným hlasem, jiné dvojice se velmi hlasitě hlásily o slovo. Blízko břehu se pohupovala jediná „blondýna“, většina brunetek a barevných odpočívala v písku, kolem pobíhalo pár běžců. Nikdo se nemazal krémem s UV filtrem, nikdo neměl plavky. Ne, nemáme tady nudistickou pláž. Byly to kachny divoké, hnědočerné kačenky, pestří kačírci, jedna bílá kachna pekingská a indičtí běžci. Žijí tu pospolitě. Chovali se úplně jako my lidi.