Stříhali dohola malou holčičku

Koukám na fotku ze září 1965. Tatínek mě fotil před školou ve vínových šatičkách, béžovém pleteném svetříku od babičky a bílých bavlněných punčocháčích. Fotografie je černobílá, ale barvy si pamatuji.

Mám hodně krátké vlasy, jsem ostříhaná „na kluka“. Některé holčičky měly sestřih „podle hrnce“. Prý se to s tím nádobím kadeřnice opravdu učily. Nosil se také jednoduchý účes „páže“, proslavila ho Mireille Mathieu, a má ho dodnes. Podle starých fotografií vypadaly v letech šedesátých skoro všechny holčičky podobně. Málokterá měla dlouhé vlásky spletené do copánků, culík „koňský ohon“, nebo neposlušné kudrny, které odolávaly veškerým pokusům na jejich zkrocení. Dohola opravdu ostříhali dvě spolužačky, protože si přivezly z tábora vši.

Od druhé třídy mi vlásky rodiče už stříhat nenechali, toužila jsem být jako princezny z pohádek. Brzy jsem měla kadeře až do pasu. Má sestra také, já v odstínu čokoládovém, ona lískooříškovém. Dvakrát do roka jsme vzaly nůžky a jedna druhé vlasy trochu zkrátila a zarovnala.

Pak nastal čas kudrn. Z každého kadeřnictví vycházely identické hlavy typu „Nagy“. Peter Nagy udával styl v muzice, módě i účesech, krásná nostalgie... My dvě jsme toužily po jemně zvlněných vlasech… Ideál: Lenka Filipová! Tak jsme se také nechaly natrvalit. Móda se ale brzy změnila a vrátilo se opět narovnání. Zase jsme měly vlasy jako hřebíky, až na zadek. Pak jsme se po léta střídaly v délce vlasů a váhové kategorii. Nahoru dolů, nahoru dolů.

Jak přibývaly roky, začaly jsme vlasy cíleně zkracovat, až na polodlouhé, po ramena. S prvními šedinami sestře doporučil kadeřník „lišku“, pro mě zvolila kadeřnice „kaštan“, snad se to zase vrátí… Maminka moc šedivých vlasů neměla ani po osmdesátce. Co se pamatuji, mívala na nich „mahagon“, až k stáru se barvit přestala. Desítky let chodila ke své kamarádce do kadeřnictví Milena. Paní Dymáková jí udělala trvalou, na vlasy v natáčkách jí nasadila látkovou helmu s tunelem, ke kterému se připojil fén. Časem si do své provozovny pořídila moderní kovové vysoušeče. Nakonec dámám vlasy natupírovala, propíchala je špičkou tupírovacího hřebínku a notně nalakovala Lybarem. Vypadalo to skoro jako cukrová vata. Maminka přišla domů, tatínek prohlásil „Á, naše bábovička“, nemyslel to zle, jen si nemohl pomoci, maminka se rozčertila, ale jen na chvilku. Vždycky stejná písnička.

Tatínek už je dlouho úplně bělovlasý, ani si ho snad jinak nepamatuji, ale kštici má bohatou. Synové jsou nakrátko, vlasy jim začaly prokvétat a pomalu ubývají.

Dnes je hezká móda, děvčata mají většinou dlouhé vlasy, nosí je rozpuštěné, nebo mají umně spletené copy, jeden nebo dva, někdy i více copánků. Obyčejné nebo zaplétané už od temene, s přidáváním pramínků, po stranách nebo nakoso přes hlavu. Moc jim to sluší, jen si ráno musí přivstat, holčičky i maminky.