Stáří nastoupí ten den, kdy si nevzpomenete, co bylo minulý den k obědu.

No a co? Vypadat - a chovat se přiměřeně svému věku je v pořádku, každý věk přináší své starosti a radosti... Nejen stárnout, ale žít se musí umět. Horší ale je být MLADÝ, sebestředný, povrchní, bláhový, bez zájmu o cokoli - o další své vzdělávání a sebezdokonalování, o snahu založit si vlastní funkční rodinu, vychovat děti tak, aby si mě vážily, aby až budu já sám jednou potřebovat, pomáhaly mi. Abych se ve stáří nemusel spoléhat na cizí lidi... (Na stáří totiž i ti nejlepší přátelé "odcházejí," sami často potřebují naší v mládí pomoci). Lépe je spoléhat se na vlastní, dobře vychované děti, které vás mají rády - a pro které jste byl vzorem). Být mladý, sobecký, necitlivý vůči nikomu a ničemu, k přírodě ani k nejbližším lidem - a myslit si, že to tak bude stále, je pošetilost, hotové neštěstí... Důležité je, zachovat si i ve vyšším věku dobré psychické a duševní zdraví, životní pohodu - a umět se s ní nejen podělit, ale umět ji i rozdávat druhým. Díky za Váš článek. Krásný den.

Postoj ke stáří je značně rozdílný podle toho, zda stáří pro nás znamená "blížíme se ke konečné" nebo zda pro nás znamená "blížíme se k přestupní stanici".

No víte vše je relativní, takže vás mohu uklidnit ale zároveň vyvést z omylu, neboť stárneme již dnem narození...

Parádní úvaha. dokud si dokážeme udělat srandu sami ze sebe, je to ještě dobrý! To já už se těším na slevy 65+

Jste ještě "ucho".

Pekny

A to se chlubíte, nebo si stěžujete?

Jak to myslíte? To je ůvaha...