Šepoty a vřískoty

Bytový dům, panelový, cihlový, řadové domky „panelák naležato“, lidé si vidí do talíře a stěny tam mají uši. Uši obyvatel dostávají zabrat.

V blízkém, nedávno revitalizovaném parku je nový kovový cinkací chodníček. Zpočátku to všem připadalo (pří)jemné, (rozto)milé, ale když něco cinká „vednevnociopůlnoci“, už se to doslýchavým obyvatelům řady domů tak pěkné nezdá. Nikdo to s nimi nekonzultoval. Na hlavní ulici kvůli lidem, aby je to nerušilo,  vypnuli „tikot“ semaforu, ale na opačné straně domů cink cink cinkají kovové čtverce… Přes den po nich skáčou dětské nožky, za teplejších nocí větší nohy. Vyřeší to snad jen traktorová sluchátka, jako měl Otík ve Vesničce střediskové. Cinkot!

U kamaráda v panelovém domě štěká psík. Malý, na pohled sympatický čoklík, lákající k úsměvu a pohlazení. Jenže jak páníčci ráno z bytu odejdou, nešťastné zvíře začne štěkat, ňafat, štkát, hafat, kňučet, výt… Páníčci nevěří, že chudáček pejsek celý den pláče… Štěkot!

Kamarádka je vychovatelkou ve školní družině, v práci si vrchovatě užívá dětského štěbetání. Doma touží po klidu. Nedávno se o patro výš přistěhovala rodina se třemi dětmi. Hlučno je  tam celý den, až do pozdního večera. Děti se škádlí, radují, hádají, perou a stále ječí.  Jekot!

Maminka v posledních dvou letech života téměř nevycházela z bytu. Trávila celé dny v křesle s křížovkami. Špatně chodila, ale stále dobře viděla a slyšela. Neustálý lomoz ji dost trápil. V domě s třiceti „partajemi“ se pořád někdo odstěhovával, přistěhovával a následně rekonstruoval byt. Kutání, bouchání, broušení, sbíječka, kladivo, kroky… Dusot!

V jednom bytě často zní dobrá muzika různých žánrů. Hodně nahlas. Mladší dítě od kuropění do noci běhá po bytě, zní to jako dupání. Při tom vříská, se starší sestrou na sebe křičí, táta je tiší, hlasitě, sytě… K tomu se přidá papoušek. Otec a jeho partnerky také používají intenzivní zvukovou hladinu, od rána do pozdní hodiny mluví velmi velmi nahlas. Vřískot!

V jiném bytě žije rodina se třemi dětmi. Dvě dívky, mezi nimi kluk. Zdravé, bystré děti, funkční rodina. Rodiče na děti mluví klidným hlasem, skoro šeptají. Ráno při vypravování do školy, přes den při vysílání potomků na kroužky a další aktivity, při udělování pokynů k odnášení odpadků, stěhování věcí do auta při odjezdu na chatu, při odchodu do kostelíčka… Vše probíhá v klidné atmosféře. Nevídané, neslýchané, obdivuhodné. Nikdy tam nikdo nevříská, necinká, na nikoho neštěká, nedusá, neječí. Šepot!

Klobouk dolů!