Sbormistr

Na Sbormistra jsem byla připravená. Velmi dobře připravená. Na film jsem šla hned po premiéře. Vlastně jsem na plátně viděla všechno, co jsem už měla ve své hlavě.

Přečetla jsem si hodnocení filmu od Spáčilové, na tu já dám.

Pustila jsem si trailer.

Četla jsem text Sbormistr Bohumil Kulínský „Příběh osamělého chlapce, který se stal pachatelem“

Přečetla jsem knihu Bohumila Kulínského „Volný pád“

Téměř dvacet let jsem slýchala od neteře vyprávění a „hlášky“ o dění ve sboru Bambini di Praga. Od líčení pětileté holčičky až po hodnocení očima dospělé ženy. Strávila v něm tolik času, že se pro ni stal druhou rodinou. Paní Kulínská byla ve věku její babičky, Bohumil byl ročník jako já, její teta, tedy generace jejích rodičů. Mezi dívkami a kluky našla kamarády na celý život, první lásku s krásně hudebním příjmením, s některými děvčaty studovala hudební výchovu a sólový zpěv na pedagogické fakultě. Přátelství trvají dodnes. Zažila výjimečné chvíle s krásnou muzikou, pochvalu, radost ze společného díla, natáčení, zájezdy a turné po Evropě, Africe i Asii..., neobyčejný úspěch programu Letem světem s Bambini di Praga: písně pěti kontinentů, koledy, dětský orchestr, tance v nádherných krojích... Poznala ale také dřinu, tvrdý režim, přísnost, pevný řád a nesmírně vysoké nároky na děti. Vlastně na celou rodinu, na zkoušky do Karlína a do Dejvic ty mladší musel někdo vozit, čekat na ně…

Režisér připisuje inspirační zdroj dávnému zážitku v baru. Skupinka mladých žen někomu volala a dámy pak začaly do telefonu neuvěřitelně čistým trojhlasem zpívat. Panu Kulínskému. Několik měsíců poté, co ho zatkli. S velkou pravděpodobností byla jednou z těch žen moje neteř. Po letech zpívání s „Bambini“ dělala sboru manažerku a učila zpěv ve Škole sborového zpěvu při Bambini di Praga.

Sbormistra jsem znala, i jeho druhou ženu. Ne nějak blízce, spíš jsem se jen párkrát vyskytovala v jejich blízkosti. Celá rodina chodila na všechny koncerty, sestra se účastnila společenských akcí s ostatními rodiči žáků. Bohumil byl slavný, byl pyšný na úspěchy, které sbor pod vedením jeho rodičů dosáhl, a kam ho posunul i on sám. Byl přísný, bez přísnosti by sbor působil pouze jako skupina roztomilých zpěváčků, kteří zaslouží potlesk rodičů na školní besídce, ale nikdy by nemohl reprezentovat naši zemi v zahraničí. Uměl být přátelský, usměvavý, empatický, ale také arogantní, povýšený.

Vzal si svou žákyni. Stejně jako jeho otec si vybral za svou životní partnerku sboristku. Dívky dobře znal, obdivoval jejich zpěv, líbily se mu. S první ženou navázal vztah před jejími patnáctinami, s druhou v 16 letech. První žena i po letech hodnotila atmosféru ve sboru jako střídání pochvaly i kritiky, pak z nějakého důvodu spustila známou kauzu. Bohumilova druhá žena stála za ním. Psala mu do vězení, jezdila za ním, „podržela“ ho psychicky. Po jeho propuštění se rozešli...

Ve filmu bylo všechno. Okouzlující dívčí vícehlas, tzv. jednotná hlasová technika, děvčata zpívala podobně, „jako jeden muž“, sóla sborový zpěv spíše doplňovala. (“Kulínčata“ jsem vždycky v rozhlase dokázala rozlišit od ostatních dětských sborů.) Výběr dívek do „áčka“, na soustředění, na zájezd, na turné. Vyhození ze zkoušky za neznalost textu. Boj o místo na slunci mezi sboristkami, touha vyniknout, být mezi elitou. Reakce po změně sólové zpěvačky. „Pytel blech“, řádění pubertálních a adolescentních holek, dupání po chodbě, práskání dveřmi, schválnosti, ve filmu vlastně řevnivost, dokonce mezi sestrami, navodila dvě nejvypjatější situace. Dlouhé přelety, přejezdy z hotelu na hotel, mnoho koncertů, noční návraty, únava po velké zátěži.

Nikdy nepochopím (a nechce se mi tomu věřit), že by nějaká matka nechala své dceři nebo dokonce dvěma třem dcerám psychicky nebo fyzicky „ubližovat“, pro nějaké „výhody“. A pak si na to po letech vzpomněla... Tu nikdo nesoudí za to, že k člověku, o němž si myslela, že zneužívá děti, posílala tolik let holky, aby se podívaly do ciziny, nebo se jejich jména objevila na přebalu cédéčka?

Přece nikdo nikdy nesmí ubližovat dětem! Bohužel se takové případy stávaly a viníci potrestáni nebyli. Svého postavení zneužívali vedoucí na táborech, trenéři, vychovatelé, lékaři… Ti, kteří prostě měli na dosah „snadnou kořist“, mladé dívky, se kterými cloumaly hormony, emoce, a na které působila síla jejich osobnosti.

Film byl oceněn provozovateli evropských kin Europa Cinemas Label a neherečka, úžasná Kateřina Falbrová za roli mladší ze dvou sester sboristek právem získala zvláštní uznání. Velký dík režisérovi, že nedal přednost bulvárnímu obrazu celé kauzy, nezpronevěřil se vylíčit ji jednostranně, tak jak byla často předkládána veřejnosti v médiích. Scéna, na kterou mnozí diváci čekají (pokud to tak bylo a pokud byla výpověď dané dívky pravdivá), se objeví až v závěru filmu.

Výběr příjmení Mácha jsem pochopila jako odkaz na opěvovaného romantického básníka, o kterém se učí ve škole, ale měl i svou skrytou temnou stránku (Tajný deník z roku 1835). O té se žáci neučí. Dva póly jednoho člověka. Bílá i černá.

Z výslechů v případu Kulínský je známo, že některá děvčata se horlivě přidala k „poškozeným“ vlivem medializace kauzy. „Na mě také sáhnul“ (ano, pedagog, trenér, někdy potřebuje dovést k dokonalosti způsob dýchání při zpěvu a cvičení, zapojení svalů při pohybu…, profesor Žilka také sahal svým dětským i dospělým žákům na břicho při nácviku bráničního dýchání pro hru na zobcovou flétnu, i jeptiškám… Osobní zkušenost.). Některé dívky s vidinou senzace stvořily i věrohodný příběh. Mnohé pak ale svou výpověď odvolaly. Těžko soudcům po 20 letech hledat pravdu... Proto byl Kulínský několikrát zproštěn viny. Nakonec odsouzen byl. Bohužel s ním to „odnesl“ i celý sbor, děti i dospělí, kteří mu zasvětili svůj život. V souvislosti s aférou zanikl. Ti, kteří si sbormistra vážili, uspořádali in memoriam vzpomínkový koncert.

Za mě? Citlivě natočený film. Mám zatím i jeden potvrzený pozitivní ohlas od bývalé členky souboru.

Neteř film ještě neviděla.

Nesouhlasné komentáře očekávám.