Radost je potkat

Když je vidím, vždycky mě to potěší, automaticky se na ně usměju, ač jsem se možná chvíli před tím tvářila jako typický Čech, tedy jako bubák. Cizinci nás tak prý vidí.

A koho ráda vidím?

Prababička

Věk je pro ni skutečně jenom číslo. Znám ji desítky let. Už jsem o ní jednou psala. Křepkou chůzí si to štráduje městem s úsměvem na rtech, aktuálně s kočárkem. Právě vozí městskými parky a lesoparky rok a půlletou holčičku, která moudře kouká ze sporťáčku velkýma tmavýma očima jako borůvky. Ty kanadské. Anička má vnoučat a pravoučat desítku. A další je na cestě. Bohatství.

Anděl páně

Také už ho znám dlouho, on mě asi ne. K jeho synovi chodíme pro kvalitní vína do vinotéky u zámku. Celá ta dlouhá léta vypadá stále stejně. Jeho hlava je nevídaná. Žádná pleš, žádné „kouty“ ani šediny. Tu hlavu korunuje zlatá hříva. Bohaté blonďaté dlouhé kudrny. Pravý souputník Mikuláše a čerta, začátkem prosince se nemusí nijak líčit, může skočit do bílé řízy, vzít košíček a jít obdarovávat hodné děti. Děti i dospělé si okamžitě získá. Prostě blonďatý anděl. Rychlá chůze, džíny, košile. Zpěvák a textař vlastní kapely. Jen co ho v dálce spatříte, koutky úst se vám samy od sebe zvednou a vykouzlí úsměv. Jestli mi někdo evokuje přívlastek „mladistvý“, pak je to on.

Koloběžkář

Chtěla jsem napsat pán na koloběžce. Mohla bych napsat i senior, po Praze už jezdí několik let v MHD legálně bez lístku. Ale Jirka je kluk. Kluk, co městem pluje na koloběžce v mikině, manžestrákách, s kšiltovkou a batohem, při odrážení se vznáší, a ve výšinách se vznáší i jeho hlava plná vizí, nápadů a jiných „výmyslů“. Celý život je mezi mladými, mezi „Tomíky“ (TOM, turistický oddíl mládeže), organizuje pro děti výlety na Hrádek, Helfenburg u Úštěka, pořádá tábory, vymýšlí hry a sepsal je do knížek. Vydával časopis Veverk. Pracuje v muzeu a připravuje pro děti prima výstavy a interaktivní činnosti. Máme k sobě blízko, bydlíme v ulici naproti sobě 😊. Jeho maminka byla mojí třídní učitelkou na prvním stupni, jeho sestra učila moji neteř na gymnáziu, já jsem byla pár let třídní učitelkou jeho syna.

Janina

Přišla do mé třídy v roli asistentky pedagoga. Je to ta pravá asistentka, která sama vycítí, jak má pomoci dítěti i pedagožce. Byla s námi pár let, věděla jsem, že se na ni mohu spolehnout. Věkem by mohla být mou dcerou. Nebylo by to špatné, já dceru nemám. Teď už zase pomáhá v jiné třídě, ale potkáváme se ve škole i venku. Vždycky ji ráda vidím. Občas spolu zajdeme na kávu. Jé, už jsme dlouho nebyly!

Vašek a Honza

Dobrý den, paní učitelko! Usmíváme se na sebe s bývalými žáky, prohodíme pár vět. Fajn kluci. Sourozenci. Učila jsem oba. Potkávám je před školou, na ulici a v parku s koloběžkou, u Labe, kde chytají ryby. Na zmrzlině. Tak nějak správňácky tradičně vychovávaní kluci oběma rodiči, ač spolu už nějaký čas nežijí. Oba je mají rádi, a to je nejdůležitější.

Nevešli se sem ti další, tak někdy příště…